Po únorovém puči byly přepsány učebnice dějepisu. Dřívější hrdinové z nich byli vymazáni a středem pozornosti se nově stali sovětští i domácí proletáři a budovatelé.
Aby měl československý lid své nové vnucené idoly neustále na očích, musela nová pojmenování dostat i veřejná prostranství. Z českých měst tak na téměř půl století zmizely Masarykovy, Benešovy či legionářské ulice. Objevily se však názvy nové.
V oné pohnuté době totiž bylo zcela nemyslitelné, že by takoví hrdinové jako Vladimir Iljič Lenin nebo Klement Gottwald v každé obci neměli své náměstí, třídu nebo alespoň sídliště.
První změny v havlíčkobrodském místopisu nastaly už krátce po květnové revoluci. Tehdy byla k poctě sovětských osvoboditelů dnešní Nádražní ulice přejmenována na ulici Generalissima Stalina. Současná Jihlavská pak byla nově pojmenována po sovětském maršálu Malinovském.
Hlavní vlna místopisných změn však měla přijít o necelá tři léta později. Kalinovo nábřeží bylo po Únoru nově zasvěceno sovětské armádě, Havlíčkovo náměstí pak dlouhá léta neslo název náměstí Československé lidové armády.
Důstojné jméno musel dostat i nový průtah městem, dnešní Masarykova ulice. Ta se před sametovou revolucí jmenovala Leninova.
Zároveň samozřejmě nepřipadalo v úvahu, aby v Havlíčkově Brodě nebylo žádné prostranství pojmenované po prvním československém dělnickém prezidentovi. Klementu Gottwaldovi bylo nakonec zasvěceno bývalé autobusové nádraží, které za totality neslo honosný název náměstí Klementa Gottwalda.
Předlistopadová ideologie se projevila i v názvech nově budovaných čtvrtí. Například dnešní sídliště Pražská se původně jmenovalo Sídliště Vítězného února.
Většina zprofanovaných názvů z havlíčkobrodského místopisu zmizela nedlouho po sametové revoluci. Několik ulic, které k budovatelské a proletářské tradici odkazovaly, však ve městě na Sázavě zůstalo dodnes. Například na Kokoříně můžete dodnes procházet Dělnickou, Brigádnickou či dokonce Stachanovskou ulicí. Na Vysočanech se zase můžete setkat s názvy jako Koněvova, Buzulucká či Dukelská.
Autor: Jiří Svatoš
