Prvním je významný český hudební skladatel, dirigent, učitel hudby a hudební kritik období romantismu. Jeho šestidílný cyklus symfonických básní Má vlast, který začal skladatel komponovat postupně od listopadu 1874 po svém ohluchnutí až do března 1879, je připomínkou historie českého národa od jeho mytické minulosti až k soudobým časům a časům budoucím.
V rámci třetího koncertu festivalu si vyslechli návštěvníci první tři části z šestidílného cyklu, Vyšehrad, Vltavu a Šárku. Vyšehrad je pro Smetanu památné místo českých knížat bájné doby, báseň začíná harfami věštců, jejichž zpěv oslavuje lesk i dramata českých dějin až „ke konečnému úpadku a zříceninám“. Vltavou oslavuje autor českou krajinu a její historii. Sleduje ji od spojení potůčků Studené a Teplé Vltavy do jednoho stále mohutnějšího proudu, líčí její tok v hájích, po lučinách a krajinách, kde se pyšní hrady, zámky a zříceniny na blízkých skalách, aby tak následně ve Svatojánských proudech protekla důstojně Prahou a za Vyšehradem zmizela v toku Labe. Šárka je jméno hlavní hrdinky bájného dramatu vzpoury žen proti mužům, která končí hrůzami všeobecného vraždění.
Čtyřruční aranžmá Mé vlasti vypracoval Smetana osobně až po dokončení orchestrální partitury. Kromě toho, že klavírní verze byla pro zcela hluchého autora kontrolou jeho skladatelských postupů, prozrazuje posluchačům, co sám považoval v tak rozsáhlém cyklu za důležité.
Naopak druhý velikán uvedený na středečním koncertu, Antonín Dvořák, jeden z nejvšestrannějších skladatelů druhé poloviny 19. století, napsal uvedené Slovanské tance (na koncertě zazněla řada II., op. 72), nejdříve pro čtyřruční klavír a teprve postupně je instrumentoval. Vznikly ve dvou řadách, které od sebe dělí osm let. Druhá řada je výrazově bohatší, Dvořák v ní spektrum rozšířil spektrum tanců tak, že k polce, skočné, sousedské, furiantu a dumce přidal českou špacírku, polskou polonézu, srbské kolo a odzemek z oblasti valašsko-slovenského pomezí a použil dále pestřejší paletu nálad od melancholických až po extaticky divoké. Z tohoto pohledu jsou Slvanské tance druhé řady malými hudebními básněmi. Ve své tvorbě usiloval Dvořák o obecně slovanský ráz hudby.
Hlavními protagonisty třetího koncertu Z mé vlasti… (čtyřruční klavír) bylo Duo Ardašev (manželé Renata Ardaševová a Igor Ardašev), které je známé na evropských koncertních pódiích od Španělska po Řecko.
Český virtuóz Igor Ardašev, brněnský rodák a reprezentant českého pianistického umění na mezinárodním fóru se v osmdesátých a devadesátých letech 20. století se stal laureátem Čajkovského soutěže v Moskvě, soutěže Pražského jara, soutěže královny Alžběty v Bruselu a soutěže Marguerite Long-Jacques Thibaud v Paříži. Roku 1990 obdržel 1. cenu v soutěži Marie Callasové v Aténách…
Přerovská rodačka Renata Ardaševová, je mimo jiné vítanou sólistkou mnoha koncertních řad a festivalů doma i v zahraničí. Účastnila se pravidelně mezinárodního projektu České sny, mezinárodních festivalů Concentus Moraviae, Janáčkův Máj, Ohridske Leto v Makedonii a dalších. Její umění znají také posluchači v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Bulharsku, Velké Británii, Holandsku, Dánsku, Lotyšsku, Turecku …
Oba manželé působí pedagogicky na JAMU v Brně.
Jako malý přídavek zazněla ukázka z Uherského tance (čtyřruční klavír) německého hudebního skladatele období romantismu Johannese Brahmse.
