V červnu 2013 Komárek v novinách skončil a začal spolupracovat s politickým hnutím ANO Andreje Babiše.
“Noviny dnes fungují jako fabrika s mnoha úrovněmi kontroly a spolupráce. Karla Čapka by jistě překvapilo, jak moc se chtějí v dnešní době média zalíbit čtenáři. Noviny se snaží být co nejvíce sexy, aby to byla co největší bomba. Čapkovi by se související bulvarizace médií asi nelíbila. Divil by se, že seriózní politické zpravodajství z novin mizí a převládá forma nad obsahem,” odpověděl Komárek na dotaz, čemu by se podle jeho názoru dnes Čapek divil.
Pozitivně by podle jeho slov asi přijal například to, že novináři jsou mnohem méně závislí na politické elitě. „V Čapkově době řadu novin vydávaly politické strany, ale nikomu to nevadilo,” dodal.
Zánik klasických novin? Komárek je optimista
Budoucnost tištěných médií nevidí Komárek tak skepticky. “Viděl jsem mapu, kde bylo znázorněno, kdy a v jakých zemích mají zaniknout tištěné noviny. U nás to má být prý v roce 2030, ale já tomu nevěřím. Říkalo se, že zaniknou kina, když všichni budeme mít videokazety. A podívejte se, videokazety zanikly a kina jsou tu pořád.”
Velká část debaty se točila kolem nové politické kariéry bývalého komentátora. “Pravda je, že jsem ještě do nedávna makal v novinách, teď nevím, jestli ještě makám, protože jsem politik a my politici se flákáme,” řekl s úsměvem a narážkou na jedno z volebních hesel Komárek.
Mezi novinami a politikou je příkop
Mezi novináři a politiky je podle něho obrovský příkop, a kdo ho jednou přestoupí, už nemůže zpět. Radka Johna popsal jako talentovaného scenáristu, ale vstupem do politiky se prý doslova ztrapnil a svým návratem to korunoval. „Já se rozhodně k profesionální novinařině už vracet nehodlám,“ zdůraznil Komárek.
Bývalý novinář přiznal, že jako občan vždy chodil volit a volil ODS. Z publika na to konto zazněl dotaz na budoucnost jednoho ze zakladatelů ODS Václava Klause. Komárek obratem glosoval: “O Václava Klause mají zájem už jenom ti, kteří chtějí vrátit pero, anebo ti, kteří mu chtějí poděkovat za amnestii. A ještě Jana Bobošíková.”
Autor: Lucie Kůsová
