Středeční ráno. Vůně nesoucí se ve vzduchu sílí, jak se blížíme k pivovaru. Na dvoře je ruch a spousta soudků piva. Přivítá nás Radka Vaňkátová, která v pivovaru pracuje v laboratoři. Stoupáme po schodech, vůně se proměňuje v každém patře. A teplota stoupá. V nejvyšším patře je už nesnesitelné horko. Nacházíme se totiž ve varně, kde jsou dva velké varné kotle.
„Právo várečné má Havlíčkův Brod od počátku 14. století, kdy ho městu udělil král Jan Lucemburský. Původně si každý měšťan připravoval slad i pivo sám. Ne každý měl však vybavení pro výrobu piva, takže se různě sdružovali. A tak tu postupně vznikly dva pivovary. Jeden ale zanikl, protože nevydělával a druhý vyhořel. Právovárečníci proto zakoupili v roce 1834 dům, ve kterém pivovar v současné době sídlí a vybudovali tu malý ruční pivovar. Pivo bylo dobré, a tak se pivovar různě rekonstruoval. Z ručního pivovaru se stal parní pivovar, který byl i vysvěcen. Během světových válek se pivo nevařilo, ale po druhé světové se výroba rozběhla opět naplno. V roce 1948 byl pivovar znárodněn. Ze 70. let pochází název piva – Rebel. Název se vztahuje ke Karlovi Havlíčku Borovskému, který v našem městě pobýval. To byl totiž taky pěkný rebel,“ vypráví Radka Vaňkátová o historii pivovaru.
Za loňský rok pivovar vyprodukoval 100 tisíc hektolitrů piva. Zhruba 17 procent jsou piva určená na export. Pivovar exportuje do Ameriky, Francie, na Slovensko, významným odběratelem je Rusko. „Naše pivo tam prodáváme pod názvem Karlovec,“ upřesnila Vaňkátová.
Havlíčkobrodský pivovar vaří okolo 15 druhů piv a různé speciály. „Většina našich piv jsou piva plzeňského typu, tedy vyrobena klasickou českou technologií – jedná se o spodní kvašení. Děláme ovšem i speciály – svrchně kvašené pivo IPA a pšeničné pivo, které je určeno především na export. A vaříme i nealko a ovocná piva,“ přiblížila Vaňkátová.
Měšťanský pivovar Havlíčkův Brod je malý nezávislý regionální pivovar. „Suroviny, které používáme pro výrobu piva, jsou z našeho regionu. Vodu máme zdejší. Slad si vyrábíme sami. Nakupujeme pouze slady na speciální a černé pivo. Chmel pochází ze žatecké oblasti. Díky tomu můžeme používat chráněné krajinné označení České pivo, což je zároveň známka kvality.“
„Liší se nějak kvalita sudového a lahvového piva? A o co je největší zájem?“ zvedám ruku a ptám se. Dost často totiž lahváče zavrhnu a na pivo v PET láhvi se koukám dost podezíravě.
„Nejvíce se prodává sudů. Pivo v plechovkách distribuujeme pouze do Ruska a pivo v PET láhvích prodáváme jenom v naší prodejně,“ odpověděla Vaňkátová. Na otázku kvality pokrčí rameny. „Co se týče kvality sudového piva, tak půlku úspěchu dělá pivovar a půlku hostinský. Ten musí mít čisté sklo, čisté trubky a pak pivo bude výborné,“ dodala paní Radka a poté se přesouváme do dalších prostor pivovaru.
Celý proces je zakončený komisionální degustací. Komise se schází každý čtvrtek a její členové ochutnávají všechna piva, která se vyrobila. Degustace je anonymní, degustátory pivovar zkouší, jestli jsou bdělí. Pravidelně třeba zkoušíme, jestli poznají, když jim podstrčíme dvě stejná piva.
Exkurzi zakončujeme ve sklepě, kde je pěkná zima. Tři stupně, a to po celý rok! Proces výroby piva je poměrně složitý a trvá přes dva měsíce. Jednou z jeho součástí je filtrace. Pivo se filtruje přes křemelinu, ve které se kvasnice zachytí a je proto krásně čiré.
„Pánové, co pracují ve sklepě u filtrace, přicházejí ve tři ráno a odcházejí v sedm večer. Není to tedy zrovna jednoduchá práce. Teď už ale pojďme ochutnat to pivo!“ usmívá se paní Radka a do dvou velkých džbánů točí první várku piva. Dlouho pijeme jenom pěnu, pivo je ale výborné. Škoda, že je deset ráno a ne deset večer… „Pivo napomáhá dobrému trávení a obsahuje vitamíny a minerály. Mělo by se samozřejmě pít v umírněném množství. Muži maximálně dvě velká piva a ženy dvě malá denně,“ upozornila.
Při ochutnávce nám také paní Radka vypráví příběh, jak se pivo vůbec objevilo. „Ve starověké Mezopotámii skladovali obilí v sudech, do kterých jim napršelo. Ovšem tamní obyvatelé ho nechtěli vyhodit, a tak tekutinu ochutnali. Zjistili, že jim nápoj moc chutná, a tak do něj zkoušeli přidávat různé bylinky, ale nakonec se jim nejlepší zdál chmel. Výrobu piva měly z počátku v rukou ženy,“ zakončila své povídání Radka Vaňkátová.
Dopijeme poslední doušek a vycházíme ze sklepa na denní světlo a do příjemné teploty. Jsme zmrzlí a zamotaní povídáním o výrobě piva. Až večer půjdu do hospody, vzpomenu si, že zatímco já do sebe házím už několikátý půllitr, pivovar se zvolna začíná probouzet a první zaměstnanci se oblékají do montérek, abych tu pak mohla sedět s kamarády a popíjet krásně zlaté pivo.
Kateřina Zemanová
