Chrám zasvětili původně Nanebevzetí Panny Marie a jako většinu kostelů několikrát rekonstruovali. Ani jeho využití k bohoslužebným účelům nebylo stálé a měnilo se podle politické situace a momentálních potřeb. Benediktinský klášter založený kolem r. 1100 moravskými údělnými knížaty Oldřichem Brněnským a Litoldem se nemohl ještě chlubit takovou vznosnou stavbou, jakou bazilika sv. Prokopa v současné době je.
Bazilika má i svoje dosud nevyřešené záhady. Jednou z nich je určení doby zahájení výstavby, protože o jejím založení neexistuje žádný dokument. Na základě srovnání s jinými chrámy historikové předpokládají, že základní kámen byl položen kolem r. 1230 a výstavba trvala asi 35 let. Bazilika i klášter utrpěly v průběhu dějin značné škody. Podepsali se na nich husité, Matyáš Korvín válčící s Jiříkem z Poděbrad a také pozdější majitelé. Například za Osovských byl chrám i budovy kláštera využívány k hospodářským účelům. Sotva kdo z dnešních návštěvníků si dovede představit, že tu byly umístěny sýpky, pivovar, kovárna, kuchyně a dokonce prádelna.
Až Valdštejnové se pokusili o jejich záchranu. Nejvíce se na ní podílel císařský stavitel František Maxmilián Kaňka, který se do záchranných prací pustil v r. 1727 a zakončil v r. 1730. Druhá etapa záchranných prací byla vedena Kamilem Hilbertem o 200 let později v letech 1925-1935. Když navštívil Třebíč v r. 1928 president T. G. Masaryk, ocenil výjimečnost této kulturní památky osobním darem ve výši 15 000 Kč.
Její monumentální krásu a stavitelské umění jejích tvůrců i zachránců ocení jistě každý návštěvník, který si ji přijde prohlédnout zvenčí i zevnitř. Zdejší genius loci ocenili i filmaři, když si baziliku s kryptou vybrali pro natočení některých scén snímku Markéta Lazarová.
Autor: Petr Novák
