Fúsi. To nejsou slovensky "vousy", ale název skvělého islandsko-dánského dramatu, který uvedeme ve středu 24. května ve Filmovém OKU. Fúsi je typickým zástupcem severského dramatu, okořeněného slušnými dávkami nečekaného humoru, zamyšlení a vlídnosti. Ovšem, vkombinaci svšudypřítomnou svírající realitou a melancholickou náladou, vše působí až neskutečně živě, lidsky či autenticky.
Fúsi je křestní jméno hlavního hrdiny tohoto isladsko-dánského díla, které natočil islandský režisér Dagur Kári. Už od začátku je jasné, že Kári přiřkl Fúsimu nálepku beznadějného outsidera. Fúsi je laskavým, vlídným a empatickým dítětem vdospělém těle. Čím víc se ale postava hlavního hrdiny otevírá, tím víc zjišťujeme, jak špatný máme odhad.
Fúsi je pro své okolí pouhým obtloustlým podivínem, hrajícím si i ve svých pětačtyřiceti letech sfigurkami vojáčků. Strach zdospělosti a z nevyhnutelného rozhodování o sobě samém se podepisuje na jeho chování nebo lépe řečeno… na jeho (a)sociálním vystupování.
Fúsi boří stereotypy
Postava Fúsiho vyvolává zvláštní pocity. Není bodrým hrdinou, tak často známým znašich filmů a literatury. Fúsi je nečekaně autentický. Přes svoji zádumčivou povahu (jeho nejoblíbenějším slovem je „ne“) dokáže rozesmát, rozplakat i naštvat.
Nečekané setkání a kontakt se světem představuje pro hlavního hrdinu životní impulz. Ovšem, jak to tak na světě bývá, nic není zadarmo. Jak si Fúsi poradí se skutečnými nástrahami života? To se dozvíte už tuto středu 24. května ve 20:00. Těšíme se na vás ve Filmovém OKU!
Moje hodnocení: Vcelku se mně líbí výrazné filmové postavy, které ačkoliv toho mnoho nenamluví, tak toho hodně řeknou. Režisér Kári sloupává Fúsiho, jako cibuli. A to je na tomto snímku tak krásné. Postrádal jsem však psychologický přesah. Uchopit film jako psychologické drama se totiž doslova nabízí. V komentářích se lze dočíst, že Fúsi je hodně depresivním dramatem. Já si to nemyslím. To není deprese, to je prostě život. (Jiří Svoboda, dramaturg Filmového OKA)
