Na severu Německa vznikl snad ve čtrnáctém nebo patnáctém století zákon, který hanzovním městům ukládal maximální počet trhů, jež mohli během roku uspořádat. Existovala však výjimka. Pokud si měšťané opatřili sochu takzvaného tržního panáka, mohli zorganizovat ještě jeden mimořádný jarmark navíc.
V českých zemích nejspíš nikdy žádné podobné pravidlo neexistovalo. Vesnice u Jihlavy, které obývalo především německé obyvatelstvo, však zřejmě přesto chtěly zvyk hanzovních měst napodobit. Sošku tržního panáka si proto nedlouho po roce 1500 nechala vyrobit Německá Vyskytná.
Okolní vesnice jí ale monument záviděly. Proto si pro něj brzy došli muži ze Stonařova – ukradli ho a umístili uprostřed své vesnice. Mezi tím začala nedaleko vznikat další osada – Štoky. V ní se trh poprvé konal v roce 1562, moc peněz z něj ale do obecní pokladny nepřiteklo.
Štočtí se proto rozhodli, že půjdou štěstí naproti. Podle tehdejších regulí mohli pořádat jen čtyři jarmarky ročně. A to se jim zdálo málo. Dohodli se proto se Stonařovskými, že si od nich budou panáka půjčovat (přestože podle českých zákonů jim tím nárok na pořádání dalšího trhu nejspíš nevznikal).
Pár let spolupráce fungovala, Štoky se ale na konci šestnáctého století začaly vzmáhat a Stonařov proto měl obavy, aby konkurenční vesnice příliš nezbohatla. A další půjčování sošky proto zarazila. S tím se ale muži z vesnice na Německobrodsku nesmířili, jedné noci se ke svým sousedům vypravili a tržního panáka si odnesli. A protože se báli, aby o něj nepřišli, zazdili ho do stěny místního hostince.
Tam soška vydržela dodnes. Na křivdy obyvatelé obou vesnic sice nikdy nezapomněli, staletí však nesváry zahladila a tržní panák byl málem zapomenut. Jenže: o více než tři sta let později – v říjnu 1929 – se v někdejším Československu konaly parlamentní volby. Krátce před tím než občané předválečné republiky vyrazili k urnám, se ve štocké hospodě konalo předvolební shromáždění, na které dorazili lidé z širokého okolí.
Trochu popili, nejprve se pohádali, koho volit a proč a potom přišlo i na staré křivdy. Stonařovští se rozhodli, že si tržního panáka odnesou, Štočtí ho sice odvážně bránili, ale muži ze Stonařova nakonec sošce aspoň utrhli hlavu a utekli s ní neznámo kam. Zbytek monumentu ve zdi zůstal, jeho vrchní část byla později nahrazena moderní replikou.
Kde hlava nakonec skončila, se neví. Některé zdroje sice uvádějí, že je dodnes schovaná kdesi v Brtnici, pravděpodobnější však je, že opilé muže kus kamene během noční cesty domů obtěžoval, a proto jej kamsi zahodili. Do Stonařova jej každopádně nedonesli.
Staleté půtky mezi oběma vesnicemi snad definitivně skončily až v roce 2009: právě tehdy totiž ve Stonařově odhalili svého vlastního tržního panáka. Bez zajímavosti není, že o sošku se celá léta přely prakticky pouze Štoky a Stonařov. Vyskytná, která si ji nechala vyrobit, do hádek téměř nezasahovala.
Z originálu tržního panáka se tedy do dnešních dní dochovala pouze jeho spodní část, hlava je moderní. Soška se nachází v horní části štockého náměstí v budově bývalého radničního hostince.
Autor: Jiří Svatoš
