Lýdie Charouzová v Etiopii
Alzheimercentrum Jihlava bylo otevřeno 1. listopadu 2014 s kapacitou pro 95 klientů. V tuto chvíli se blíží úplnému naplnění. Klienty jsou lidé trpící demencí jakéhokoli typu nebo stádia. Klientům nabízí jedno, dvou a třílůžkové pokoje, které mají vždy samostatnou koupelnu a WC. Cílem je poskytnout klientům v co možná největší míře pocit, že jsou doma. „Rodinám umožňujeme návštěvy téměř neomezeně, 24 hodin denně, pokud chtějí mohou si do pokoje i společenských místností umístit svůj vlastní nábytek apod. Máme zajištěnou zdravotnickou a pečovatelskou službu 24 hodin denně. Zde musím zmínit a také pochválit úzkou spolupráci s našimi lékaři (Slavomír Pietrucha a Martin Winkler), kteří jsou pro nás a naše klienty obrovským přínosem. Pokud zmiňuji lékaře, nemohu také opomenout náš ostatní personál.
Malawi Clinica Cape McCleare
Pro mě je stejně tak důležité aby se u nás klient cítil dobře tak i to, aby se cítil dobře i personál. Bez výborných pracovníků si vůbec nedovedu představit, jak by zařízení fungovalo. K tomu, aby byl klient spokojený, je bezesporu potřeba mít spokojený personál, který bude chodit do práce rád a bude v ní šťastný. Toto jde ruku v ruce a mým cílem je si vytvořit opravdu silný tým lidí, kteří svoji profesi berou skutečně vážně a mají svoji práci rádi. Všech si velmi vážím a každý jednotlivec je pro mě velmi důležitý. Snažím o vytvoření přátelské atmosféry a pracovní vztahy stavím na vzájemné důvěře,“ přibližuje Lýdie Charouzová.
Clinica Cape McCleare - celý tým
Podobných center v poslední době přibývá vzhledem k počtu nemocných Alzheimerovou chorobou, jejíž příčina není zatím známá. „Ne každá rodina je schopna poskytnou dostatečnou péči o svého člena rodiny, který trpí tímto onemocněním a je nucen vyhledat pomoc v institucionální péči. Myslím si, že každý jednotlivec trpící touto chorobou má právo na důstojnost a lidský přístup a proto se domnívám, že je jenom dobře že se služby rozšiřují,“ dodává Lýdie Charouzová, která se v minulosti věnovala také humanitárním aktivitám v zahraničí, kde podle vlastních slov získala velké zkušenosti a vlastní obohacení pro sebe.
Tržiště v Etiopii
„Žádná škola ani vzdělání vám nedá tolik, kolik vám přinesou vaše vlastní životní zkušenosti. Díky pobytům v zemích, kde lidé považují za „jediné“ skutečné bohatstvím své zdraví, protože nic jiného nemají, jsem si uvědomila, jak zpovykaní a rozmazlení jsme my. Marně se plahočíme za úspěchem postaveným na materiálním základě a čím více toho dosáhneme a čím více toho máme tím více toho chceme a o to méně jsme pak šťastní. V tomto duchu pak pochopitelně vychováváme své děti, které pak vyrůstají v iluzi, že musí mít naprosto všechno. Z každé strany je slyšet, jak lidé u nás nemají peníze, jak je všechno drahé, ale když se podíváte kolem sebe, kolik obchodních domů za poslední dobu vyrostlo a jak jsou narvané lidmi a ti lidé jak mají narvané košíky plné zajisté velmi důležitými věcmi, tak je mi s toho smutno. Myslím, že tím, jak je trh přesycen, nevíme co bychom „roupy“ ještě víc chtěli.
Etiopie
Pokaždé když jsem byla v Africe, tak jsem byla odkázaná na velmi jednoduchou stravu a vůbec se mi nic nestalo. Žila jsem bez elektřiny, pro pitnou vodu jsme si museli chodit a o dostupnosti nějaké pomoci ani nemluvím. Člověk nemusí mít kolem sebe bohatství ve formě nejnovějšího telefonu, největší televize, na nohách nejnovější boty ani nemusí žít v luxusním domě. Člověk by si měl uvědomit, že skutečně největším bohatstvím je mít kolem sebe ty pravé lidičky, o které je možné se kdykoli opřít. Když jsem po prvé přijela do Afriky, tak mě tam lidé ptali, jestli nemám tzv. „kulturní šok“ z jiného prostředí a jiné kultury a já jsem nějak nevěděla co tím myslí a na co se mě vlastně ptají. Až když jsem se po několika měsících vracela domů, pochopila jsem jejich otázku. Seděla jsem na letišti v Londýně a čekala na letadlo do Prahy. Na jednou jsem se ocitla v mraveništi zběsilých nervózních lidí, kteří zmateně a rychle pobíhali sem a tam, matky nervózně gestikulovali na své manželé, děti se znuděně válely po vozících nebo letištních sedačkách…a já jsem si uvědomila, jak krásně jsem si žila a kam se to vracím a že to vlastně vůbec nechci. Pochopila jsem, že toto je ten kulturní šok, který jsem paradoxně pociťovala při návratu zpět do Evropy a ne při návštěvě Afriky. Afrika je neskutečně voňavá země s klidnou atmosférou přírodní divoké krásy, svobody, smíchu, chudoby a jednoduchosti. Evropa je naopak ve znamení povrchního materializmu, nadřazenosti a luxusu a vnitřní prázdnoty a to je ohromná škoda,“ uzavírá Lýdie Charouzová.
Autor: Vít Rosenbaum
Fotogalerie
Komentáře
Sdílet článek
