Nejstarší písemnou zprávou o Polné je listina ze dne 7. června 1242, potvrzená králem Václavem I., z níž je možné vyčíst, že prvním známým majitelem města byl Jan, syn Zbislava z Bradčic, jinde psaný jako Jan z Polmny. Tato lokalita vznikla pravděpodobně jako odpočinkové místo na Haberské stezce mezi Čechami a Moravou, pravděpodobně v polovině 12. století. Z listiny je rovněž patrné, že na místě dnešního děkanského chrámu tehdy stál kostel zasvěcený Matce Boží. Je pravděpodobné, že v této době existoval i zdejší hrad.
Město bylo po staletí v držení významných šlechtických rodů - pánů z Lipé, Pirkštejna, Valdštejnů, pánů z Hradce. Roku 1620 na hradě krátce pobýval i zimní král Fridrich Falcký. Po bitvě na Bílé Hoře byl majetek tehdejšího majitele Rudolfa Žejdlice zkonfiskován kvůli účasti v odboji proti císaři. Panství koupil k ardinál František Ditrichštejn, a v majetku Ditrichštejnů a jejich potomků zůstalo téměř 300 let. V roce 1794 hrad přestavěný na zámek vyhořel a nikdy nebyl zcela obnoven.
Polná byla v 19. století, zejména v době národního obrození, kulturním a společenským centrem, zásluhou soukenictví vzkvétala také hospodářsky. Žilo zde 6 500 obyvatel, vznikaly spolky - Česká obrozenecká knihovna, Slovanská Lípa, Národní garda. Kupec a pozdější starosta města Antonín Pittner se stýkal s J. K. Tylem, A. Musilem, navštěvoval jej K. H. Borovský. V letech 1840 – 1842 zde pobývala Božena Němcová, její socha vytvořená zdejším rodákem Janem Adolfem Vítkem je umístěna na zámeckém nádvoří. Spisovatelka zde poprvé četla česky psané knihy.
Od 17. století v Polné žila významná židovská komunita, která byla organickou součástí města.
Zvěst, že v roce 1899 v lese Březina na cestě mezi Věžničkou a Polnou, byla nalezena zavražděná devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová, se rozlétla jako blesk, a nenechala nikoho chladným. „Hlas lidu“ tehdy za pachatele označil příslušníka zdejší židovské obce Leopolda Hilsnera. Vyšetřovatelé zločinu i soudci nečekané vlně antisemitismu podlehli, Hilsner byl u soudu v Kutné Hoře a v Písku odsouzen k trestu smrti. Proti pověrám o rituální vraždě a protižidovským projevům se tenkrát postavil profesor pražské univerzity Tomáš Garrigue Masaryk, pozdější československý prezident. Případ je dodnes živou událostí, předmětem nejrůznějších úvah a spekulací, vyhledávaným tématem pro studenty, historiky a novináře. V loňském roce režisér Viktor Polesný o této události natočil dvoudílný film Zločin v Polné.
Polná je však také známá pro svou mrkvancovou pouť. Ta letošní byla poznamenaná chladným počasím.
Podle dostupných informací v roce 1652 dědic polenského panství Ferdinand Ditrichštejn získal od papeže Inocence X. ostatky svatého Liguriáše, které byly uloženy do zdejšího kostela Nanebevzetí Panny Marie. Historické prameny uvádějí, že sv. Liguriáš byl kvůli své víře zabit pohany, a později uctíván jako mučedník. Světec je patronem města. Na jeho počest se slaví pouť vždy druhou neděli v září, tedy v době, kdy se na Vysočině sklízela mrkev, která se dříve pěstovala kvůli zpestření jídelníčku chudiny.
Na Husově náměstí byly letos jako vždy soustředěny pouťové atrakce, na stáncích sortiment zboží všeho druhu. Na některých domech měli obyvatelé zavěšené svazky mrkve. V zámeckém areálu se děti mohly svézt na ponících či pohladit hady, dospělí měli možnost věnovat se prohlídce muzea, nebo si poslechnout Havlíčkobrodskou dvanáctku. O založení Havlíčkobrodské dvanáctky se zasloužil Václav Palička, který před sedmi lety předal taktovku svému synu Zbyňkovi.
