Před rokem 2012 o Antonínu Kalinovi téměř nikdo nevěděl. Vše se změnilo, když zachránci židovských chlapců z koncentračního tábora Buchenwald Izraelský památník obětí holocaustu Yad Vashem udělil titul Spravedlivý mezi národy. Následovala kniha a film Stanislava Motla, čestné občanství v Třebíči, státní vyznamenání, odhalení pamětní desky v rodném městě a nově bude mít skromný Třebíčan s podivuhodným osudem ve městě také vlastní pamětní síň.
Se životem Antonína Kaliny seznamuje návštěvníky pamětní síně osm výstavních panelů s textovými dokumenty a fotografiemi. Dokumentují převážně válečné události, které byly v Kalinově životě klíčové. Expozice také vysvětluje, proč tak dlouho trvalo, než svět objevil Kalinovy hrdinské činy. K vidění je vězeňský mundůr i ševcovské nářadí. Antonína Kalina se totiž narodil do rodiny obuvníka a řemeslu se i sám vyučil.
Program pátečního slavnostního otevření tematicky oživil tanec třebíčské taneční skupiny Motus a umělecký dojem vygradoval vystoupením klavíristky Evy Vaňkové. Antonína Kalinu trochu jinak přiblížila archivářka Jitka Padrnosová. „Antonína Kalina měl konflikty se zákonem. Ještě před druhou světovou válkou stanul několikrát před soudem, nejčastěji za politickou činnost. A v této souvislosti mě napadá, že kdyby byl Kalina osobností, která za každých okolností ctí autority, možná by se v prostředí a situaci, kdy měl každý na projevení slabosti právo, nezachoval tak, jak se zachoval a nezachránil by tolik lidských životů,“ zamyslela se před zaplněnou Zadní synagogou Jitka Padrnosová.
Kdo byl Antonín Kalina?
Komunista přesvědčením i vírou, rebel a rváč povahou, původním povoláním švec Antonín Kalina neselhal tam, kde selhat nebylo hanbou - v pekle koncentračního tábora Buchenwald. Od poloviny roku 1944 mezi zuboženými vězni z příchozích transportů vyhledával, shromažďoval a do konce války s nesčíslným nasazením vlastního života ochraňoval stovky převážně židovských chlapců. Po válce Antonín Kalina přesídlil do Prahy, kde pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu a kde také v roce 1988 zemřel. Nikomu se se svými válečnými činy nesvěřil a nebýt iniciativy některých zachráněných, tak by se o nich pravděpodobně dodnes nevědělo.
