Obchod v domě čp. 153 v Dolní ulici začal fungovat v roce 1925, kdy dům koupil Josef Hejkal, dědeček současného majitele Martina Hejkala, vedle prodeje potravin pražil v plynové pražírně kávu a burské oříšky a nabízel vlastní likéry.
V roce 1936 dům přestavěl na moderní obchodní podnik v takové podobě, v jaké existoval až do roku 1991. Založil také velkoobchod, který zásoboval celé široké okolí. V době největšího rozmachu měla firma kolem patnácti zaměstnanců. Hejkalův obchod byl znárodněn brzy po komunistickém puči v únoru 1948 jako jeden z prvních podniků v Havlíčkově Brodě. Josef Hejkal v něm mohl ještě necelé dva roky zůstat jako řadový zaměstnanec, ale v roce 1950 musel odejít a až do důchodu pak pracoval v různých dělnických profesích. Nadále ovšem bydlel v bytě nad obchodem. Dům mu patřil až do 16. listopadu 1961, pak byl také znárodněn a Josef Hejkal se stal ve vlastním domě nájemníkem městského bytového podniku. V domě čp. 153 bydlel až do své smrti v roce 1974.
Hejkalova rodina získala dům zpátky 10. prosince 1990. Vedení obchodu se ujal vnuk zakladatele firmy Martin Hejkal. „Dům nám byl vrácen, ale jak zásoby, tak veškeré zařízení obchodu jsme si museli od státního podniku Potraviny koupit,“ říká Martin Hejkal, který otevřel obchod pod svým jménem 1. června 1991.
Také on obchod brzy rozšířil. Při první rekonstrukci v roce 1994 změnil orientaci původního obchodu jak stavebně (pult byl původně nalevo od vchodu, dnes napravo), tak co do sortimentu. V menší pultové prodejně v Dolní ulici se začaly prodávat lahůdky a dárkové zboží, běžné potraviny se přesunuly do samoobslužné prodejny, vybudované z bývalého skladu. V roce 1997 se obchod zapojil do národního řetězce potravinářských prodejen Flop. Při další rekonstrukci v roce 2000 se prodejní plocha samoobsluhy rozšířila i o prostory bývalého dvora. V roce 2001 byl veškerý prodej zboží digitalizován. Zákazníci poznali tuto změnu tak, že staré mechanické pokladny byly nahrazeny elektronickými. Od roku 2013 lze platit platebními kartami.
Přibylo i zaměstnanců. V roce 1991 v obchodě pracovalo pět prodavaček a jeden prodavač, dnes jich je více než 25. Na každé směně pracuje jedenáct stálých prodavaček a prodavačů a ještě několik brigádníků.
Podle slov Martina Hejkala není jednoduché udržet obchod v menším městě v konkurenci velkých nadnárodních řetězců. „Největší problém vidím v tom, že stát i město vycházely řetězcům dříve až nepochopitelně vstříc. Nabízely jim daňové a všemožné další úlevy to vše snad v zájmu zvýšení počtu pracovních míst. Dnes už není žádným tajemstvím, že pracovní podmínky v hypermarketech jsou děsivé, s lidmi se zachází nedůstojně. My zaměstnáváme stabilně téměř 25 lidí, chováme se k nim slušně, cítíme za ně zodpovědnost, a přitom se s městem musíme "handrkovat" o každou reklamní tabuli, kterou chceme postavit na chodník. Tenhle nerovný přístup opravdu zamrzí.
Ale jinak si nechci stěžovat, všechno má svá pro a proti. Supermarkety mají možná větší sortiment a snadné parkování, ale ne každý chce a může jezdit na nákup autem. My se snažíme nabízet cenově dostupné a kvalitní potraviny, dáváme přednost těm od místních a regionálních výrobců. Díky národnímu řetězci potravinářských prodejen Flop, jehož jsme členem, se nemusíme bát konkurence ani v logistice, letákových a jiných akcích.
Naší výhodou je také poloha v centru města a tradice. Jsme na stejném místě skoro sto let, a to už něco znamená - pro nás, ale snad i pro naše zákazníky,“ dodává Martin Hejkal, který v současnosti dokončuje rekonstrukci domu. „Někdy pocit, že jsem se stal z obchodníka stavbyvedoucím. Ale dlouhá rekonstrukce se chýlí ke konci a zákazníci její výsledky snad brzy uvidí na vlastní oči. Jednak zvětšujeme obchod, chceme rozšířit a zkvalitnit prodej uzenin a sýrů, a tak zároveň získáme více prostoru na prodej bezlepkových výrobků a jiných potravin tzv. zdravé či racionální výživy. A také v obchodě bude víc místa a zákazníkům se bude příjemněji nakupovat. A o něco málo později otevřeme v prvním patře, nad obchodem, kavárnu, kde si lidé budou moct odpočinout u dobré kávy. Bude to moderní a elegantní kavárna, kterou navrhoval architekt Milan Stejskal, s vynikající kávou. A možná zákazníky i něčím překvapí, ale to zatím nechci prozrazovat,“ nechává si některá tajemství zatím pro sebe vnuk zakladatele obchodu, kterého ale trápí podle jeho slov především neuvěřitelně bující byrokracie. „Teď se hodně mluví o kontrolním hlášení DPH a EET, ale takových věcí, jimž nemůžu říct jinak než buzerace, jsou stovky, pořád se vyplňují nějaké více či méně zbytečná hlášení a formuláře.
Ale nepodstatná není ani nálada ve společnosti, pejorativní vyjádření čelných politiků, často členů vlády, jako by podnikat, tedy živit sám sebe a ještě zaměstnance, bylo něco opovrženíhodného a nečestného,“ uzavírá Martin Hejkal, který je jedním z šesti desítek členů Hospodářské komory
Seriál Okresní hospodářské komory Havlíčkův Brod
