Jak si užili atmosféru největší světové sportovní akce, která ale byla kvůli epidemii covidu-19 v mnohém jiná než obvykle, a naplnily se jejich sny a očekávání?
„Bylo to krátké. Mrzí mě, že jsem neměla možnost vidět některé další sporty, semifinále, finále, to člověka vždycky nabudí. Náš závod se plaval hned první den,“ říká Barbora Janíčková, která byla členkou české štafety na 4x100 metrů volným způsobem.
V Tokiu strávila kvůli proticovidovým omezením všeho všudy tři dny.
Alespoň kousek olympijské atmosféry ale i tak nasát stihla.
„Když jsme poprvé přijeli do olympijské vesnice a procházela jsem ulicí, kde měl každý stát svoji vlajku, chodili tam další sportovci, tak tam mi to poprvé došlo – já jsem fakt na olympiádě,“ vzpomíná plavkyně SK UP Olomouc, svěřenkyně Dušana Viktorjeníka z katedry sportu FTK, která si účast v Tokiu vybojovala doslova na poslední chvíli na konci června.
A i když česká štafeta nakonec nepostoupila z rozplaveb, bere to i přes smršť internetové kritiky s nadhledem.
„Vždyť jsme startovaly na olympiádě, kde se utkávají ti nejlepší z nejlepších! Podaly jsme momentálně nejlepší možný výkon a můžeme se z toho poučit pro příště. A jsem ráda, že při štafetě z holek spadla nervozita před jejich individuálními starty,“ dodává Barbora Janíčková.
To kordista Jakub Jurka si Tokio díky dřívějšímu příletu užil o něco více. A bohužel i proticovidových opatření. Slavnostní zahájení strávil s otcem – trenérem kvůli pozitivním případům v české výpravě na izolačním hotelu.
„Pozitivní na tom bylo, že jsme se tak při cestách na tréninky více podívali po Tokiu a kdekoliv jsme projížděli, všude na nás mávali, přes překladače v mobilech nám psali povzbudivé vzkazy. V hotelu nás zase překvapila jedna místní rodina s malým chlapcem, když vyšli na balkon, vyvěsili tam českou vlajku s nápisem ‚Češi do toho‘ a ten kluk na nás mával Krtečkem. To byla v té situaci určitě vzpruha,“ přibližuje.
Jakub Jurka účastí v Tokiu navázal na svého dědu, který šermoval na hrách Montrealu a Moskvě a byl prohlášen českým šermířem století. Bohužel vypadl hned v prvním kole turnaje, když jej porazil domácí Kazujasu Minobe.
„Celou dobu jsem prohrával, podařilo se mi ale pak dotáhnout skóre na 14:14 a nakonec rozhodl jediný šťouch. To se v šermu stává. Neprosadil jsem se tak, jak jsem chtěl, možná bylo minus, že jsem se nemohl na místě rozhýbat tak, jak jsme měli v plánu. Děda mi to řekl jednoduše: Měl jsi na to a mohl jsi stejně tak vyhrát jako prohrát. Bylo to o fous. Je to tvoje první olympiáda, budou další, tohle ber jako dobrou zkušenost,“ popisuje šermíř Dukly Olomouc.
„Byl jsem nejmladší na turnaji, vyhrál kluk, kterému je 25. To mi bude na olympiádě v Paříži, takže je to jasné,“ uzavírá Jakub Jurka s úsměvem.
