Lipnický terén je plný záludností
Nejdůležitější tuzemský závod letošní sezony orientačních běžců na krátké trati slibuje napínavý souboj v nádherném prostředí kolem Lipnice nad Sázavou. Prostor o rozloze šesti kilometrů čtverečných je doslova prošpikovaný nástrahami, které pro běžce připravili lidé. Lipnici nově mapoval Petr Mareček.
Včem je okolí Lipnice jedinečné?
Zdejší terén je do značné míry přetvořen lidskou činností. V těchto místech se těžila žula, a tak tu najdeme řadu pozůstatků v podobě zatopených lomů, různých prohlubní, kamenných výsypek, náletových hustníků, což všechno dohromady velmi ztěžuje orientaci a právě to mají orientační běžci rádi.
Zdá se tedy, že běžci to nebudou mít úplně jednoduché…
Ano, Lipnice je navíc náročná kvůli těžké podložce pro běh, která je, řekl bych, netypická pro český les. Je tam spousta kamenů, doslova haldy šutrů, které jsou rozprostřeny po celém lese, někde dokonce v takové míře, že to běh výrazně ztěžuje. Dále je tam hodně pasek, hustníků a terénních nerovností, takže kontroly asi nebudou vidět z dálky a závodníci se k nim budou muset doslova promapovat.
Jak probíhá samotné mapování?
Nejdříve dostanu od pořadatelů vymezený prostor. Pak si dávám dohromady mapové podklady. Začínám tím, že si zakoupím data od Českého zeměměřičského a kartografického ústavu. K dispozici jsou letecké snímky a v poslední době i laserové letecké scanování, tzv. laserscaning. Vše se ale musí zpracovat pro potřeby mapy pro orientační běh. Tyto podkladové mapy si nahraji do tabletu a pak už procházím terén a zakresluji do něj speciální symboly pro orientační běh. Mapuji také průběžnost terénu a terénní reliéf. V lese pobývám tak tři čtvrtiny času, zbytek už dokresluji doma na počítači.
Kolik kilometrů ujdeš při přípravě mapy?
Lipnice má rozlohu šesti kilometrů čtverečných. A vzhledem ktomu, že zdejší terén patří k těm náročnějším, tak při zpracování jednoho kilometru strávím vlese zhruba sedmdesát hodin. Každý den nachodím tak čtyři až sedm kilometrů. Nejnáročnější je procházení hustníků, zarostlých pasek a pohyb v kamenitých částech terénu.
Kreslíš mapy už řadu let, jak se mění technologie při jejich přípravě?
V padesátých letech minulého století se v podstatě používaly jen vojenské mapy, a ty se po závodech musely odevzdat. V šedesátých letech už se začaly zpracovávat a tisknout speciální mapy pro orientační sporty. Já jsem před třiceti lety začínal mapovat už na základní mapy, které se daly koupit na kartografických úřadech. Tyto mapy se připravily do požadovaného měřítka, nalepily se na destičku. S ní se potom chodilo po lese a mapovalo se vše potřebné pro orientační sporty. Zpřesňování probíhalo jen pomocí krokování a zaměřovací buzoly. Musím podotknout, že mapy pro orientační sporty jsou velice podrobné a přesné, takže vše vyžaduje dost mravenčí práci. Potom se jednotlivé barvy, které mapa obsahuje, musely ručně překreslit na speciální fólie, které se předaly do tiskárny. Od devadesátých let se už začal na kreslení používat speciální software, který slouží i kpřípravě a tisku tratí. Dnes s ním i mobilně mapuji v terénu. K přesné poloze používám gps, kterou mám propojenu s tabletem. Pracuji spřesností na jeden až tři metry a díky tomu mohu dělat mapy v podstatě online. Dnes už bych se k destičce a barevným tužkám nevrátil.
Informace o závodu najdou zájemci na Facebooku.
