Co vás přivedlo na myšlenku hlásit se na tak prestižní zahraniční školu?
Vždycky jsem věděla, že se chci hlásit někam do Británie a zkusit to v zahraničí. Věděla jsem, že tam jsou školy jako Oxford a Cambridge a že by se na ně třeba dalo hlásit. Ale úplně jsem o tom zpočátku neuvažovala, protože jsem si říkala, že to nemůžu dát, že je to hrozně vysoká meta, na kterou nikdy nemůžu dosáhnout. A pak měsíc před uzávěrkou přihlášek právě na Oxford a na Cambridge jsem se tak nějak rozhodla, procházela jsem si jejich stránky a řekla si, že to zkusím, co za to dám.
Přemýšlela jste i o jiných zahraničních školách, nebo byl Oxford jasnou volbou?
Přemýšlela jsem i o jiných. Zpočátku, když jsem se rozhodovala, tak jsem přemýšlela i o Americe, ale to je mnohem dál a je to daleko dražší než Británie a navíc pokud nedostanete grand, tak si to prostě nemůžete dovolit. Ale mimo Oxfordu se hlásím ještě na školy do Skotska, trochu i z finančních důvodů, ale samozřejmě jsou pořád prestižní a je to zahraniční studium, ale u nich ještě nemám odpovědi. Pokud mi některá z nich pošle odpovědi s tím, že by mě chtěli, tak to bude moje druhá volba.
Jaký byl přijímací test?
Příjímací test mi přišel těžký, na můj obor Filosofii, mezinárodní vztahy a ekonomii se skládá test PSA, což je něco jako testy studijních předpokladů. Je tam část, kde po vás chtějí analyzovat text a druhá část je víc počítací. Člověk musí například v tabulce najít data a něco z nich spočítat. Spíš než že by test sám o sobě byl tak náročný, tam bylo strašně moc otázek na hrozně málo času. Také šlo o jiné zadávání, předtím než jsem šla naostro, jsem si musela pár těch testů zkusit a zjistit jak to vlastně bude vypadat. První test, který jsem zkusila, dopadl příšerně, pak to šlo o něco líp. Když jsem viděla svoje finální výsledky, tak to bylo dost dobrý. Pak se ještě psala esej na jedno zpěti témat, pokud si dobře pamatuju tak jsem psala o tom, jestli má cenu se učit data a informace, když si to všechno může člověk najít na internetu. Největší problém byl čas, tuhle esej jsme museli vypotit za půl hodiny.
A co pohovor?
Pohovory byly skvělé vtom, že jsme bydleli přímo na Oxfordu, což byl strašně úžasný zážitek. Během těch tří dnů jsem měla několik pohovorů na různých kolejích přímo s lidmi, kteří na Oxfordu učí, což bylo hrozně zajímavý a na druhou stranu jsem se trošku bála, protože jsou to autority. Někteří mě docela vyděsili, s některými se naopak mluvilo hrozně v pohodě. Oni vás ale nechtějí děsit, chtějí vás svým způsobem poznat a vědět co jsou zač lidi, kteří se tam hlásí, jak umí uvažovat. Obzvlášť u mého oboru. Stávalo se, že člověk vylezl z místnosti a vůbec netušil, jestli mluvil dobře nebo špatně. Já jsem si třeba myslela, že nemám šanci, aby mě vzali. Přišlo mi, že jsem kecala nesmysly a nedávala odpovědi, které oni očekávali a které bych mohla vyplodit za normální situace. Tam jsem si přišla jako praštěná dekou, ale asi jim to moc nevadilo.
Pomáhal vám někdo spřípravou na přijímací zkoušku?
Připravovala jsem se sama. Testy byly čistě o nácviku, takže si to prostě člověk našel a zkusil, jak to bude fungovat. U pohovorů jsem nevěděla, co čekat. Vím, že ostatní se připravují tak, že chodí na různé semináře nebo procvičují se svými učiteli, já jsem tu možnost neměla. S přihláškou mi ale pomáhaly učitelky angličtiny. Pomohly mi i s motivačním dopisem a připojily referenci, kterou musí učitel poslat. Další kroky jsem ale musela zvládnout sama.
Co bys doporučila studentovi, který by chtěl jít také studovat na zahraniční školu?
Nebát se toho. Já jsem se zpočátku hrozně bála a nechtěla jsem to zkusit, ale když jsem do toho šla, tak to najednou vyšlo. Myslím si, že ten zásadní krok je v tom to zkusit, jít do toho. Ono se to zase tolik neliší od našich přijímaček, všechny termíny jsou navíc mnohem dříve, už v říjnu se odesílá přihláška, v listopadu jsou testy a v prosinci pohovory, pokud se na ně člověk dostane. Přijde mi, že hledají lidi, kteří se zajímají o své obory a mají na to jít tam studovat. Určitě je důležité procvičovat angličtinu. Pokud si jen trošičku myslíte, že by to mohlo vyjít, tak do toho běžte. Navíc přihláška stojí na pět škol dohromady v přepočtu asi devět stovek, což je v porovnání s cenami přihlášek na české školy mnohem míň. Jediné co se prodraží, je pokud člověka vyberou a musí letět na pohovor. K tomu ale patří pobyt na Oxfordu, což se každému nepoštěstí, takže se to dá brát jako výlet.
Je britský vzdělávací systém podobný tomu českému?
Co jsem slyšela od ostatních, britské studium je většinou mnohem praktičtější. Jsou tam mnohem častější stáže a jsou orientované na to, aby člověk byl v životě použitelný. Tady zatím spíše převládá takové to biflování, což už Briti asi tolik neuznávají a chtějí, aby studenti uměli myslet a vymyslet řešení různých problémů.
Jak vidíte svou budoucnost, čemu byste se chtěla věnovat?
To ještě nevím, ten obor je obecně docela široký. K výběru mě vedla návštěva na americké ambasádě, kde jsem byla v květnu. Předtím jsem vůbec nevěděla, co bych chtěla studovat, bavily mě jak přírodovědné tak humanitní obory a potom jsem začala uvažovat, že bych zkusila něco jako mezinárodní vztahy. Takže třeba doufám, že bych se potom mohla věnovat něčemu takovému. Uvidíme, co mě nakonec bude bavit, ale jsem otevřená všem možnostem.
Dovedete si představit, že byste se po studiu vrátila zpět, nebo chcete zůstat v Anglii?
Dovedu si představit, že bych se vrátila na magistra. Protože zatím nevím, jak to bude finančně. Tím že Británie vystoupila z Evropské unie, se mohou změnit finanční podmínky a magisterské studium pro mě nebude finančně možné. Dovedu si představit i to, že bych tady po studiu pracovala. Ale nejdříve musím zjistit, jak se mi v Británii bude líbit a jestli bych tam zvládla žít nebo jestli nebudu mít chuť vrátit se zpátky.
Jak moc finančně náročné je studium na Oxfordu?
Hodně. Ale překvapivě to není dané tím, že je Oxford tak prestižní, protože školné na všech britských univerzitách je jednotné. Když jde člověk na Oxford nebo na jakoukoliv jinou univerzitu, tak platí ročně něco kolem tří set tisíc korun. Ale pořád zde funguje taková výhoda, že britská vláda vám na to studium půjčí a vy jí to splácíte, až ve chvíli, kdy na to máte, když vyděláváte nad určitý finanční limit a samotné splátky se odvíjí od toho, jaké jsou vaše roční příjmy. Co je horší, je ubytování, protože třeba na Oxfordu, a myslím si, že i dalších školách je to stejné, vyjde zhruba na dalších tři sta tisíc a to včetně stravy. Takže sháním podporu všude možně a doufám, že se mi podaří sehnat nějaký grand nebo se stát součástí stipendijních programů, které naštěstí tady v Česku jsou. Stipendia nabízí také samotný Oxford.
Na co se vrámci nového školního roku těšíte nejvíc?
Zatím si to nechci moc připouštět, že bych tam mohla odjet. Pořád mám ještě v cestě maturitu, kterou musím zvládnout na tři jedničky, aby mě vzali, a zatím se za to moc nechci posunovat, abych si nevysnila, jak to tam bude úžasné a nakonec nevybouchla u maturity. Ale asi se těším na to prostředí, hrozně se mi tam líbilo hlediska architektury a místních. Británie mě hrozně okouzluje, ale samozřejmě se taky těším na to, že poznám úplně něco jiného.
Jaké jsou vaše koníčky?
Největším koníčkem je krasobruslení. Bruslím v Jihlavě v týmu synchronizovaného bruslení a potom hodně ráda čtu, ale bohužel ne tak jako dřív, už na to není tolik času. Doufám, že po maturitě, až budou dlouhé prázdniny, zase budu číst a ponořím se víc do knížek. Aktuálně také až moc dívám na seriály.
Jaký je tedy aktuálně váš oblíbený seriál?
Já jich mám hrozně moc, řekla bych, že jsem trochu seriálový blázen. Dívám se na klasiky, jako je Hra o trůny, nebo také na nový seriál Westworld, to je výborná záležitost.
A co oblíbené knihy?
Mám hrozně ráda J. K. Rowling, prostě Harryho Pottera. Myslím si, že to, že jsem kdysi četla Harryho, ve mně vyvolalo touhu jít do Anglie a studovat tam. Na každém rohu je vidět ta inspirace. Také se mi moc líbí detektivky, například od Agathy Christie. Z těch klasičtějších mám moc ráda George Orwella, toho bych si strašně ráda vytáhla u maturity. Spíš než autor mě ale většinou zaujme kniha.
V dnešní době jsou velmi populární různé cestovatelské blogy, přemýšlela jste o tom, že byste své zážitky z Anglie nějakým způsobem sdílela s veřejností?
Přemýšlela jsem o tom, že bych nějakým způsobem zprostředkovala to, čím jsem prošla. Mně hrozně pomohlo, když jsem mohla na internetu číst příběhy lidí, kteří se do Británie hlásili, jaké byly jejich poznatky a na co si dávali pozor. Ale uvidím, jestli se ktomu dostanu, jestli budu mít čas nebo jestli se opravdu rozhodnu to zkusit. Ale myslím, že by to bylo fajn.
