Vladimír Chadalík se narodil v roce 1923 ve Staré Pace u Jičína a následně zažil pro důstojníka komunistické armády typický start kariéry. Druhá světová válka ho zastihla na Slovensku, proto musel narukovat do tamní fašistické armády.
Od ní ale brzy zběhl k partyzánům a aktivně se zúčastnil Slovenského národního povstání. Během něj byl vážně raněn. Po válce pak mohl díky svým odbojovým zásluhám u armády zůstat, vystudoval Vojenskou akademii i školu pro vojenské letce a v roce 1967 začal jako pilot vojenských vrtulníků sloužit v Havlíčkově Brodě.
A právě tam Chadalíka zastihly pohnuté srpnové události. Situace v havlíčkobrodských kasárnách byla po oznámení okupace podobná jako všude jinde: vojáci vzrušeně diskutovali, poslouchali rozhlas a většina z nich nadávala na Sověty.
Odletěl za lepším signálem
Vladimír Chadalík se ale zachoval jinak. Začal totiž horlivě telefonovat. S kým, to se dodnes neví. O půl páté ráno pak svým podřízeným řekl, že se mu nedaří zachytit rozkazy z ministerstva obrany. Nasedl proto do vrtulníku a vzlétl – vysvětlil to tak, že ve výšce se mu signál bude přijímat lépe. Vojáci mu uvěřili. Vrtulník se tedy odlepil od země a zamířil směrem k Humpolci.
Podplukovník Chadalík ale své podřízené obelhal. Jakmile se jim vzdálil zdohledu, obrátil se a zamířil na Západ. Ráno pak přistál na vojenském letišti v bavorském Straubingu. Tam se také nechal zatknout německou policií a požadoval jediné: okamžité předání jugoslávským úřadům. To ale Němci odmítli a pro Chadalíka si přijela CIA.
Americká tajná služba pak havlíčkobrodského podplukovníka tři dny vyslýchala. Agenti mu výměnou za citlivé informace nabízeli dokonce práci pilota u německých aerolinií. Československý voják ale trval na svém: chtěl co nejrychleji do Bělehradu.
Setkání na ambasádě
CIA proto nakonec výslechy vzdala a 24. srpna Chadalíka opravdu odvezla na jugoslávskou ambasádu, odkud krátce poté vojenský pilot do Bělehradu skutečně zamířil. Jaký byl jeho tamní program, se dodnes přesně neví. Jasné je jen to, že se na československém velvyslanectví Chadalík sešel s proreformním ministrem zahraničí Jiřím Hájkem.
Podle historiků je nejpravděpodobnější, že uprchlý podplukovník se ještě před svým odletem z Havlíčkova Brodu dostal ke – zřejmě utajovaným – informacím o pobytu sovětských vojsk v Československu před začátkem okupace.
A že 21. srpna (nebo možná i dříve) dostal od kohosi rozkaz, aby tajná data dopravil Hájkovi do Bělehradu. Ministr je pak měl předat OSN. Důkazy pro tuto teorii ale neexistují.
Politickým vězněm
Chadalík v jugoslávské metropoli setrval ještě týden, posledního srpnového dne se pak vlakem vrátil zpátky do Československa. Krátkou dobou ještě pokračoval v kariéře vojenského velitele. Po nástupu normalizačních politiků byl však nejprve převelen, pak degradován a nakonec musel z armády odejít úplně.
V roce 1975 ho navíc vojenský soud za údajnou protistátní činnosti poslal na tři a půl roku do vězení.
Klid Chadalík neměl ani po odpykání trestu a nuceném odchodu do důchodu, kvůli jeho nevyjasněnému letu do Německa totiž až do své smrti vroce 1987 zůstal pod přísným dohledem Státní bezpečnosti.
