Psal se rok 1887, když se ve Vlkanově u Havlíčkova Brodu narodil Josef Zadina. Od mládí měl vynikající studijní výsledky. Nebylo proto překvapením, že už ve svých 23 letech obdržel titul doktor práv. Následně krátce působil jako přidělenec u různých českých soudů.
Středem jeho zájmu ale vždy bylo spíše zemědělství. I proto po vzniku samostatného Československa působil ve Státním ústavu obilném, pak šéfoval Lihovarnickému spolku a založil první československý svaz výrobců brambor.
Úředníkem však zůstat nechtěl, ve dvacátých letech se začal stále více sbližovat s názory hlavního hybatele tehdejší politické scény – Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu – známější jako agrární strany. Za agrárníky byl Zadina poprvé do Národního shromáždění zvolen už v roce 1925, svůj post pak obhájil také ve volbách v letech 1929 a 1935.
A právě v tomto roce Josef Zadina dosáhl na vrchol své politické kariéry. V listopadu se totiž stal ministrem zemědělství. Do čela rezortu se postavil ve složité době – ve světě sice už hospodářská krize pomalu odeznívala, Československo se však stále nacházelo v hluboké recesi.
V následujících letech se však dokázalo odrazit ode dna. A to i díky Zadinově politické obratnosti. Nový ministr zemědělství totiž krátce po nástupu do úřadu v široké vládní koalici dokázal prosadit pokračování takzvaného obilního monopolu (se zemědělskými produkty tak mohly i nadále obchodovat pouze státní úřady).
Josef Zadina ve vládě zůstal až do 22. září 1938, kdy byl politický kabinet v době mnichovské krize nahrazen úřednickou vládou. Dál ale zůstal poslancem. V prosinci přestoupil do klubu nacionalistické Strany národní jednoty a členem Národního shromáždění zůstal až do doby, kdy jej české úřady po německé okupaci rozpustily.
Ve veřejných funkcích Zadina dlouho nezůstal. Po napadení Polska byl totiž prvním zatčeným členem československé vlády. Druhou světovou válku tak někdejší ministr strávil v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Po květnovém osvobození však jeho útrapy neskončily.
Agrární strana totiž byla po konci druhé světové války zakázána a Zadina proto musel odejít do ústraní. Komunisté však bývalému agrárníkovi a spolutvůrci nepopulárního obilního monopolu, který výrazně poškodil mnohé drobné rolníky, jeho „křivdy“ nezapomněli. Na začátku padesátých let ho proto obvinili, že společně s dalšími bývalými pravicovými politiky sepsal brožuru, v níž měl být návod, jak sabotovat poúnorové zemědělství.
Na ničem takovém se však Zadina nejspíš nikdy nepodílel. Onu brožuru totiž nikdo nikdy neviděl, a tak dokonce i podjatý soud musel bývalého ministra obvinění zprostit. Do vězení ho však za jeho předúnorovou činnost přesto poslal.
Za mřížemi ale Josef Zadina pobyl jen pár let, znovunabyté svobody si však také moc neužil. Jedna z hlavních tváří prvorepublikové politické scény totiž ve svém rodném Vlkanově zemřela zapomenuta v roce 1957.
Autor: Jiří Svatoš
