Po květnovém osvobození se zdálo, že havlíčkobrodskému hokeji začínají těžké časy. Jeho kádr totiž opustila řada někdejších opor – někteří uzavřeli své sportovní kariéry, jiní odešli zkusit štěstí do vylidněného pohraničí.
Propad výkonnosti se však překvapivě nekonal. Už v první poválečné sezoně omlazený výběr Havlíčkova Brodu suverénně ovládl oblastní župu, o rok později pak podobným způsobem triumfoval i v divizi a zajistil si tak postup do první československé ligy.
Nejvyšší soutěž se tehdy, těsně před únorovým převratem, hrála ještě zcela jiným způsobem, než je tomu dnes. Dvanáct celků rozdělených do dvou skupin se utkalo jednokolově každý s každým. Týmy tak v sezoně odehrály jen pět mistrovských duelů. Nejhorší dva výběry z obou divizí sestupovaly, jejich vítězové pak hráli o titul.
Už od počátku přípravy na premiérový ligový ročník bylo jasné, že reprezentanti havlíčkobrodského bruslařského klubu na záchranu jen těžko dosáhnou. Umělý led tehdy ve městě na Sázavě ještě nebyl a Broďáci se tak na novou sezonu mohli připravovat jen na suchu.
Když konečně nadešel čas historicky prvního duelu brodského celku v první lize (proti Českým Budějovicím), prosili jeho činovníci zoufale své jihočeské kolegy, aby jim svůj umělý led alespoň na pár tréninků půjčili. Českobudějovičtí však odmítli – údajně kvůli nedostatku volné kapacity.
Došlo tak k paradoxní situaci – brodští hokejisté se v onom ročníku po zamrzlé ploše projeli poprvé až pár hodin před prvním soutěžním duelem a to při veřejném bruslení. Zkrátka materiální ani finanční zajištění hokeje v Havlíčkově Brodě ligové parametry tehdy rozhodně nesplňovalo.
A na výsledcích to bylo znát. Broďáci vysoko prohráli jak úvodní duel proti Budějovicím, tak i všechny zbývající zápasy, k nimž ve své první sezóně v nejvyšší československé soutěži nastoupili.
Navzdory pěti porážkám a nelichotivému skóre 13:68 však zažil havlíčkobrodský hokej na přelomu let 1947 a 1948 řadu vpravdě historických okamžiků. 22. února 1948 se na jeho hřišti (přírodní led na plácku, který se nacházel v místech, kde dnes stojí zimní stadion Kotlina), představila dokonce i pražská Sparta, která se v následujících sezonách stala nejlepším československým celkem.
Nedobré výsledky havlíčkobrodského bruslařského klubu na záchranu prvoligové příslušnosti nemohly stačit. Broďáci se tak po prvním roce stráveném v nejvyšší lize poroučeli zpět do nižších soutěží.
Mezi absolutní československou nebo českou elitu se pak už nikdy nevrátili.
Drobným zadostiučiněním mohlo být snad jen to, že krátké působení v nejvyšší soutěži urychlilo plánování a výstavbu hřiště s umělým ledem. První utkání na stadionu, který později dostal slavný název Kotlina, havlíčkobrodští hokejisté nakonec odehráli 20. října 1957.
Autor: Jiří Svatoš
