Ještě větším problémem je, že názory občanských demokratů nejsou v mnoha „evropských věcech“ kompatibilní s možnými koaličními partnery.
Koalice SPOLU dávala smyl při volbách do Poslanecké sněmovny, protože to bylo spojení sil proti velkému soupeři, kterým byl v parlamentních volbách Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Určitou logiku mělo v případě Babiše i doporučení hlasovat pro nějakého kandidáta při volbách prezidenta republiky, i když mým osobním favoritem rozhodně nebyl generál Petr Pavel. Ale z pohledu politické strategie to bylo pochopitelné.
Volby do Evropského parlamentu jsou ale specifické hned z několika důvodů. V Česku je to v tomto případě jen jeden volební obvod a prahová hodnota pro získání křesel europoslanců je 5 procent. Na rozdíl od ODS, která podle všech průzkumů samostatně vykazuje stabilní voličské preference, lidovci a topkaři by sami možná určenou hranici ani nepřekročili. To znamená, že promíchání kandidátky by vyneslo do funkcí politiky jiných stran na úkor občanských demokratů.
Jenže politika, bez ohledu na to, zda je dnešní česká vláda sestavena ze dvou koalic čítajících dohromady pět stran, je vždy soubojem idejí a názorů, které nejsou a nikdy nebudou stejné. Pokud si chce ODS udržet své voliče, tak musí být čitelná i v tom, jak hlasují a co podporují její zástupci v Evropském parlamentu. A v případě KDU-ČSL a TOP 09 to je někdy na evropském kolbišti vzdáleno od ODS jako Mars od naší planety Země. Stačí se podívat na postoje a hlasování našeho poslance Alexandra Vondry a Luďka Niedermayera z TOP 09. Vždyť je to jako den a noc. Mají být podobní lidé na jedné kandidátce? Nikoli.
Názory koalice SPOLU nejsou jednotné, a to vidíme poslední dva roky i při složitých vyjednáváních o různých zákonech, či teď v případě konsolidačního balíčku a snaze, jak čelit rostoucím deficitům. V případě eurovoleb, by byla jedna kandidátka SPOLU ještě daleko více umělým útvarem, protože názory jednotlivých zúčastněných stran se rozcházejí ještě víc. Příkladem může být diskuse o přijetí společné měny euro, enviromentálních a dalších otázkách.
Někdy slyším argumenty, že když něco funguje na celostátní úrovni, tak to může fungovat i na jiných úrovních. Může, ale nemusí, mám s tím jako dlouholetý starosta městské části Plzeň-Slovany hodně zkušeností. Na komunální úrovni je nutno hodnotit možnosti koalice SPOLU podle konkrétních případů, výsledků a podle toho, jak ve skutečnosti nakonec spolupráce funguje. Mnohdy se okamžitě takové koalice po volbách rozpadly a některé její části (většinou ty menší) začaly spolupracovat s hnutím ANO. To skutečně chceme? V případě Evropského parlamentu to nebude jiné. Ostatně doporučující samostatnou kandidátku do eurovoleb přijala i Místní Rada ODS na plzeňských Slovanech, jejímž jsem členem. Podobné je to také na jiných místech.
V roce 2019 vyšla zajímavá kniha premiéra a předsedy ODS Petra Fialy (napsal ji společně s Františkem Mikšem) „Konzervatismus dnes – Politika, společnost a zdravý rozum v době nerozumu“. Je tam mnoho myšlenek, které bych podepsal. Například, že „pro Evropskou unii existují jen dva scénáře – buď se integrace začne rozvolňovat a členské země si některé pravomoci, které předaly unii, vezmou zpět. Anebo bude prohlubování spolupráce pokračovat, ale v tom případě se EU rozpadne“. Co se od té doby změnilo? Měl by se podobný postoj relativizovat a měnit? Nemyslím si, protože se nezměnilo nic. Některé problémy se táhnout s Evropskou unií léta dál, k reformám, o kterých se mluví, nedošlo, nebo jsou nedostatečné.
Proto by si měla ODS podržet své názory i v tomto případě a neměla by je rozmělňovat ve společné kandidátce koalice SPOLU do Evropského parlamentu. Taková kandidátka by byla jen stvořením nové umělé postavy, podobné té, jakou jsme viděli ve slavném románu Frankenstein.
Autor je senátorem za ODS a starostou městské části Plzeň-Slovany
