Jiří Čáslavský je bratrem filmového historika Karla Čáslavského, známého především díky České televizi, kde uváděl seriál filmových dokumentů Hledání ztraceného času. Oba bratři jsou rodáky z Lipnice nad Sázavou, Karel Čáslavský na začátku roku 2013 zemřel.
Zástupci Okrašlovacího spolku si s Jiřím Čáslavským vyměnili knihy, on spolku věnoval své Šlápoty a oni mu věnovali Epigramy Karla Havlíčka Borovského. V autorském čtení Jiřího Čáslavského doprovázel František Štibor.
„Vybrali pro nás moc milé kapitolky z knihy. Jiří nejen četl, ale i besedoval a odpovídal na dotazy, a po skončení pořadu trpělivě knihy zájemcům podepisoval a dál vyprávěl,“ uvedl Tomáš Holenda, který vše popsal jako mimořádně vydařenou akci, a je také i autorem fotografií. „Podle mne to byl jeden z našich nejvydařenějších pořadů, neboť byl nejen zajímavý krásně sepsanými vzpomínkami Jiřího na jeho mládí na Lipnici, ale byl i lidsky neuvěřitelně milý,“ nešetřil chválou. „Jiří všechny nás přítomné prostě dostal,“ dodal.
„Původně jsme již po Podzimním knižním veletrhu a po udílení cen Františka Drašnera i po vydání knihy Epigramů KHB a po spolkové rozpravě s Václavem Klausem mladším předpokládali, že již letos bylo akcí dost .... Ale František Štibor dohodl s naším bývalým členem Jiřím Čáslavským na autorském čtení z jeho nové knihy,“ napsal Tomáš Holenda, a podle ohlasů je zřejmé, že to byla dobrá volba.
Autor publikace Šlápoty patří k Havlíčkovu Brodu už několik desetiletí, řadu let provozoval letní kino, se kterým jezdil po republice. A protože mu není lhostejný stav věcí veřejných, vstoupil i do komunální politiky - je zastupitelem města. Lidé, kteří mu fandí, se mohou zúčastnit i autogramiády v Lipnici nad Sázavou v sobotu 10. prosince.
Jiří Čáslavský ve své knize popsal dobu svého dětství a mládí stráveného ve svém rodišti. Svěží vyprávění je psáno jako vzpomínka na dobu, která je dnes už minulostí, však také uplynulo bezmála sedmdesát let od doby, na níž lze s nostalgií jenom vzpomínat. Lidé tehdy měli spoustu svých starostí, mezi něž patřily především ty, jak uživit sebe i svou rodinu, ale i drobných radostí... A to všechno popsat se autorovi podařilo. Ostatně - dnes je to podobné, jenom se vše odehrává v jiném čase a prostoru. Sluší se doplnit, že na vazbě knihy je vlastnoruční kresba autora - pohled na Lipnici.
Malé městečko s dominantou středověkého hradu, pod nímž stála škola, do které chodili nejen místní, ale i přespolní - tedy děti z okolních vesniček - Volichova, Vítonína, Broumovy Lhoty, Vilémovce, a poté k nim na "měšťanku" přibyli také žáci z Krásné Hory, Bezděkova, Hlavňova a Dolního Města. Pamětníci, mezi něž patřím i já, neboť jsem zdejší školu také navštěvovala, mi dají za pravdu, že to byla krásná doba. I když jsme neměli "in" oblečení (tedy z dnešního pohledu spíše "out"), nikdo to neřešil, protože nás takové věci ani nenapadly.