Pořadatelé se rozhodli letošní pochod věnovat odkazu Karla Havlíčka Borovského, kterého mají ve svém názvu, a pokusili se tak propojit všechna havlíčkovská místa v regionu. Kromě Brodu tak bylo rušno bylo také v Přibyslavi, v Havlíčkově Borové a ve Velké Losenici, kde byla v mimořádně otevřených informačních centrech další tři místa startů, cílů a průběžných kontrol. Díky rozsáhlé síti turistického značení v kombinaci s vlastním doznačením tak mohli organizátoři svým návštěvníkům nabídnout na čtyři desítky tras od deseti do šedesáti kilometrů. K toulání po kraji bylo připraveno celkem téměř sto padesát kilometrů cest, cestiček a lesních pěšin.
Nejvytíženější se dle očekávání stala červená stezka mezi Brodem a Přibyslaví, vedoucí podél klikatící se Sázavy, na které se protisměrně potkávaly party pochodníků, kteří tak naplňovali poslání turistiky o setkávání se a poznávání. Procházku romantickým údolím za příjemného počasí se sluníčkem nad hlavou si chválili všichni. A stejně tak si chválili i kontrolu s bohatým občerstvením v Pohledu na hřišti.
V Havlíčkově Brodě bylo možné za mimořádně snížené vstupné navštívit Muzeum Vysočiny anebo si vybrat ze široké nabídky suvenýrů v informačním centrum. V Havlíčkově Borové pak mohli účastníci pochodu shlédnout expozici v rodném domě Karla Havlíčka Borovského zcela zdarma.
Komu v sobotu celodenní program nestačil, ten si ještě v neděli vybral jednu ze tří tras od deseti do třiceti kilometrů a vydal se podél Žabince po naučné stezce Bohuslava Reynka nebo po modré značce podél Úsobského potoka.
Pochod byl svým pojetím koncipován netradičně a o jeho náročnosti vypovídá skutečnost, že se o turisty po celý víkend staralo čtyřiadvacet organizátorů na startech, kontrolách i v terénu. Odměnou jim byla rekordní účast více než šesti set padesáti účastníků a jejich úsměvy na tváři v cíli. To je ovšem zároveň i závazkem pro následující ročník pochodu - postarat se o turisty tak, aby úsměvy ze tváří nevymizely ani příště!
