Fany, opravdu jsi po odchodu z Moravy celou dobu "nesáhl na kytaru", jak naznačoval Api v rozhovoru pro idnes.cz? A nelituješ zpětně odchodu z kapely v roce 2008?
Api má pravdu. Dnes už jsem ale bytostně přesvědčen, že všechny křižovatky a zlomy v mém životě mají svůj pozdější význam – posun, ale v daném osudovém okamžiku je mi to zcela nepochopitelně skryto. V roce 2008 mne potkala spousta těžkých životních událostí – osobních a profesních. A navíc hudba, která mne jinak vždy držela nad vodou, utrpěla syndrom vyhoření. Osudové seznámení přes inzerát mne z toho nakonec vykoupilo. Přestěhoval jsem se do Prostějova, kde mne nikdo neznal... nepřipomínal mi mou minulost a to bylo přesně to, co jsem potřeboval. Pravda je ta, že kromě rodinných oslav jsem na kytaru „nehrábl“ dlouhých šest let. Před dvěma lety jsem pomohl dvěma kamarádům mého rodinného přítele, kterým odešel kytarista těsně před jejich narozeninovým koncertem, no a spadl do toho po hlavě. Osudové setkání s klukama z Moravy po letech byla opět načasovaná náhoda. Ozval jsem se Apimu zrovna v okamžiku, kdy v ten den hráli tchýni bubeníka Jeldy na narozeninách jejího manžela jako „výpomoc“ country kapely. No a protože najatí hudebníci ne a ne přijít, poprosila nás „Jeldatchýně“, abychom ji zachránili, neboť vstupné už bylo vybráno a pivo a párky nakoupeny. Dopadlo to tak, že po chvíli se už „tančilo všude“ a my jsem to zahráli tak, jako by to bylo naposledy včera. Každý kdo někdy viděl živou produkci Apiho a Jeldy, ví jakou energii to má. A ta mne taky dostala. Jinými slovy: nelituji toho odchodu, protože bychom nikdy necítili vzájemně to, co prožíváme nyní lidsky a muzikantsky. Je to jako kdyby ses znovu zamiloval do své největší osudové lásky z mládí s tím, že bezpečně víš, že nic lepšího už se na tomto světě pro tebe nikde nenachází.
Jaké to je vrátit se po sedmi letech do kapely, ve které jsi předtím strávil snad půlku života? Co bylo hlavním impulsem k návratu? Změnilo se za tu dobu něco zásadního v hudební branži?
Pocit je to krásný a zároveň jako bych vlastně nikdy neodešel. Jinak hudba se neustále vyvíjí. Digitální technologie záznamu umožnila „zlevnit“ a zpřístupnit dobrý zvuk kapelám, které by si to dříve nemohli dovolit. YouTube je navíc médium, které „zdarma“ může poslat videoklip do světa komukoliv. Na druhou stranu je v této „zahlcené“ době nesmírně těžké se prosadit. Navíc české rádia jsou velice konzervativní. Hodně času strávím na cestách a například Frekvenci 1 poznám ještě dřív, než se mi zobrazí na displeji. Živá voda mne polije pouze když projíždím Slovenskem… Co ale zůstane věky věků v platnosti je, že hvězdy se nerodí díky soutěžím, ale dobrým hudebním nápadem. Na světě bylo a bude vždy více dobrých zpěváků a zpěvaček než dobrých skladatelů.
Kdo ze zpěváků byl nebo je tvým vzorem?
Podle hesla „nejvíc se nám líbí hlavně to, co nemůžeme nikdy mít“ se mi už od studentských let neskutečně líbil první zpěvák AC/DC Bon Scott. To je prostě absolutní živočišno plus neskutečné frázování… V současné době s Apim ujíždíme vždy, když končíme práci na nových písničkách v jeho studiu, na skladbě The Sound Of Silence v podání zpěváka a kapely Disturbed. Navíc ten „kosmický“ vrnivý zvuk nahrávky je absolutní hudební dokonalost. Mám velice citlivé uši na nepříjemné frekvence okolo 1 kHz v lidských hlasech, které mi dělají vyloženě fyzicky nevolno. A tak když se z éteru ozve zpěvačka typu „Absolonová“, musím okamžitě přeladit, abych se v autě nezabil! Například Rihanna je absencí této ječivé frekvence a neskutečným balzámem pro mou hudební duši. Navíc stavby, gradace jejich písniček a nádherné melodie jsou rovněž absolutní hudební řemeslo. Velice se mi líbí zpěvák kapely Nickelback a Three Days Grace.
Hrajete na koncertech či zábavách Apiho instrumentálku The Rain Dream? Máte stálý playlist nebo přizpůsobujete výběr skladeb konkrétní akci a náladě na koncertech?
Apiho orchestrálka na konec musí být vždycky. Těšíme se na ni. Api je kytarista světové třídy. Za tím si stojím. Jinak playlist řešíme pouze s ohledem na délku vystoupení. Máme ho nyní hodně vyrovnaný, takže se v něm těšíme na každou písničku.
Kterou skladbu Moravy či celé album máš nejraději?
Já osobně mám nejraději naše první a poslední CD. Ale to tak asi mají všechny kapely.
Máte nový nebo rozpracovaný hudební materiál? Nechystáte další řadové cédéčko?
Točíme už od ledna u Apiho demoverze písniček pro nové CD. Problém je v tom, že když už si řekneme, že nebudeme rozdělávat další nové nápady, neuplyne ani týden a všechno je jinak. Už aby to bylo konečně hotové!
Bavila mě "lehkou rukou" psaná historie na Vašich stránkách. Kdo je autorem? Nestálo by za to dopsat pár nových kapitol?
Autorem jsem já, vyjma posledních dílů, kdy jsem už v kapele nebyl... Četl jsem si to celé vloni po možná osmi letech se sklenicí červeného vína v ruce a neskutečně jsem se u toho bavil.
Vídáte se někdy s Fugasem? Co teď dělá?
S Fugasem jsme se viděli naposled v Jihlavě vloni, když jsme hráli na náměstí a on tam byl jako fotograf. Byl a je mužem mnoha zájmů a profesí, a pokud se pro některou nadchne a rozhodne, vždy je to se ctí. Jako muzikant, zpěvák a spíkr kapely Morava je svým způsobem nenahraditelný. Odešel ale z kapely, protože se chtěl realizovat jinde a s větším osobním naplněním. Život jde dál a pro nás pro všechny je to velká výzva pokračovat.
V Dobrohostově vystoupíte jako hlavní kapela pátečního festivalového programu. Chceš něco vzkázat návštěvníkům?
Těšíme se na vás a vůbec na každý koncert jako by to mělo být naposledy!
Fany, děkuji moc za rozhovor!
