„Kde se vzala, tu se vzala… jedna malá fotografka z ještě menšího města“, píše na svých stránkách mladá fotografka. „Počátky mého fotografického snažení sahají někam do roku 2006. V osmnácti letech jsem vzala všechny našetřené peníze z brigády a koupila si za ně svoji zrcadlovku. A dnes namísto tvorby matematických analýz (plán A) žiju svůj sen (plán B).“
Fotografická výstava Ivany Bártíkové byla slavnostně zahájena ve výstavních prostorách Špitálu v Jaroměřich nad Rokytnou v pátek 13. ledna za účasti autorky, její rodiny a přátel.
K těm patřila i Natálie Stejskalová, která se ujala úvodního slova na vernisáži. Pojala ho jako rekapitulaci dosavadní fotografické tvorby své kamarádky, která má své kořeny již na základní škole, kdy se Ivana zamilovala do malování a kreslení a začala uvažovat o umělecké škole. Na gymnáziu ji oslovila a nadchla fotografie a toto zaujetí jí v podstatě vydrželo s menší přestávkou před třemi roky, kdy se věnovala matematickému studiu, podnes.
Natálie Stejskalová představila návštěvníkům vernisáže dále i krátce výstavu, připomněla, že autorka je vášnivou cestovatelkou, a tak mnoho jejích fotografií pochází z míst, kam ji její záliba zavedla. Na výstavě jsou ke zhlédnutí například fotografie z Francie, Irska nebo Holandska. Vyzvedla zvláště barevnost fotografií (pouze čtyři fotografie jsou na výstavě černobílé), protože Ivana Bártíková vidí svět skutečně barevně a vždy hledá to, co je v něm pozitivního. Stejně tak pozitivně se dívá na lidi kolem sebe, ráda fotí svatby, plesy a společenské události a se stejným zaujetím zpracovává i portrétní fotografii. Snaží se v každém svém modelu (sama ovšem důrazně podotýká, že nefotí žádné profesionální modely, ale obyčejné lidi, kteří nemají s focením žádnou zkušenost) nejenom vzbudit důvěru, ale také víru v sama sebe. Je přesvědčená, že není nefotogenického člověka. Tvrdí, že jsou pouze lidé, kteří si nevěří a kteří jsou přesvědčeni o své nedokonalosti.
Součástí oficiálního zahájení výstavy bylo i pěvecké vystoupení sestry Ivany Bártíkové, Moniky, kterou doprovázel na kytaru její přítel Ondřej Cvrček. O hudební zpestření po celou dobu vernisáže se staral pan Vladislav Jedlička s žákyněmi své hudební školy.
Slavnostního otevření výstavy byla přítomna i autorka vystavených čtyřiceti fotografií, která ve své krátké řeči poděkovala hostům za účast, Městskému kulturnímu středisku za realizaci výstavy a přípravu občerstvení, jež bylo součástí vernisáže a svým blízkým za pomoc a podporu ve své fotografické zálibě.
Ivana Bártíková spojuje dnes svůj koníček s prací v reklamní agentuře v Moravských Budějovicích. Jak se říká, spojuje příjemné s užitečným. Kromě portrétové fotografie se věnuje i fotografii reportážní, fotí svatby, plesy, dělá tabla, videoklipy a věnuje se i grafice, tvoří weby, plakáty, loga, pozvánky a letáky.
Ke svému soukromému fotografování dodává, že fotograf musí být vlastně jakýmsi psychologem, protože musí proniknout do niterních pocitů člověka, kterého fotí a musí v něm vzbudit důvěru. A když si pak tito lidé focení užijí a následně vznikne dobrá fotka, tak má radost, že kromě ní mohla někomu předat i porci optimismu. A to má pak její práce skutečný smysl.
Hodně štěstí, krásných nových nápadů a objektů při soukromém i pracovním fotografování v dalších letech.
