Bouřlivý aplaus a slova uznání patřily členům a sólistům Českého filharmonického sboru Brno (komorní sbor), sopranistce Janě Meliškové, Marii Vrbové (alt), tenoristovi Martinu Javorskému a Pavlu Maškovi (bas). Dále Moravské filharmonii Olomouc a rozhodně také dirigentovi a asistentovi sbormistra Českého filharmonického sboru Brno Jiřímu Najvarovi.
Český filharmonický sbor Brno, založený v roce 1990, se pod vedením svého zakladatele, sbormistra a ředitele Petra Fialy zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě pořádá desítky koncertů doma i v zahraničí, spolupracuje s největšími světovými orchestry, dirigenty a prestižními evropskými festivaly a je činný i po stránce diskografické.
Moravská filharmonie Olomouc patří k nejpřednějším a nejstarším symfonickým orchestrům u nás. Věnuje pozornost velkým autorům světové hudby 19. a 20. století, patří k autentickým interpretům klasiků české národní hudby a propaguje také soudobou tvorbu. Šéfdirigentem filharmonie je Petr Vronský.
Jiří Najvar je studentem Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v oboru dirigování sboru. V roce 2011 absolvoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, působil jako sbormistr pěveckého sdružení ECHO, mimo jiné se podílí na hudebních nastudováních koncertů Ostravského dětského sboru, je hostujícím dirigentem Komorního orchestru v Kopřivnici, od roku 2012 vede pěvecký sbor Lumír v Brně a od roku 2013 je druhým sbormistrem sboru Vox Iuvenalis. Od roku 2017 působí jako asistent sbormistra Českého filharmonického sboru Brno.
Ústředním tématem závěrečného koncertu festivalu bylo Rekviem, zádušní mše německého klasicistního hudebního skladatele a klavírního geniálního hudebníka Wolfganga Amadea Mozarta (1756 - 1791).
V úvodní části koncertu zazněl nejdříve autorův pátý žalm Laudate Dominum (sólový soprán, sbor, smyčce a varhany) z celkového počtu šesti žalmů rozsáhlejšího díla známého jako Vesperae solennes de confessore (K 339) - Slavnostní nešpory vyznání víry Wolfganga Amadea Mozarta, které vznikly v roce 1780 pro liturgické účely salcburské katedrály.
Jako hlavní část koncertu zazněly I. až VIII. část Mozartovy zádušní mše Rekviem d moll K 626 - I. Introitus (Requiem aeternam (soprán a sbor), II. Kyrie eleison (sbor), III. Sequentia (sólisté a sbor), IV. Offertorium (sólisté a sbor), V. Sanctus (sbor), VI. Benedictus (sólisté a sbor), VII. Agnus Dei (sbor) a VIII. Communio: Lux aeterna (soprán a sbor).
Mozart začal skládat Rekviem na základě zakázky služebníka hraběte Franze von Walsegg Stuppach, uprostřed práce ale zemřel a nedokončené Rekviem v podobě, v níž ji známe dnes, dokomponoval Mozartův žák Franz Xaver Süssmayr. (Süssmayr použil všechny Mozartovy originální partitury, které se dochovaly, použil i některé hudební náměty Josepha Eyblera, znovu použil Mozartovy motivy z Introitus a Kyrie a sám zkomponoval nový materiál a připojil tři nové části Sanctus, Benedictus a Agnus Dei. Rekviem tak dovedl do finálního, dnes známého pojetí.)
Rekviem je zkomponováno pro dva basetové rohy v F, dva fagoty, dvě trubky v D, tři pozouny (alt, tenor a bas), tympány (dva bubny), housle, violu a basso continuo (violoncello, kontrabas a varhany). Vokální party zahrnují soprán, kontraalt, tenor, bas, sólisty a smíšený sbor.
První provedení zkompletovaného Rekviem (soubor čtrnácti skladeb) se uskutečnilo v roce 1793 ve Vídni a skladba se stala v krátké době dobře známá v celé Evropě. Mozartovo Rekviem je uváděno při velkých příležitostech a na slavnostních koncertech.
