„Jednalo se především o ročníky 1921 a 1922, ač byli totálně nasazeni i starší, nejmladším byl Milo Novák z Telče, ročník 1924. Všichni museli na výzvu nastoupit, protože jim hrozila pokuta 200 000 korun nebo trest smrti. Po příjezdu do Norska byli rozmístěni od Trondheimu směrem na sever, kde těžce pracovali na výstavbě silnic, železnic a tunelů. Pokud to šlo, žili i českým životem. Ovšem při zpěvu hymny a písně Svatý Václave to bylo velmi nebezpečné. Chodili také za norskými děvčaty, tančit a zúčastňovali se i jiných společenských akcí,“ popisuje Ivan Švec z Havlíčkova Brodu, díky němuž se od začátku 90. let minulého století konala setkání Noráků v Havlíčkově Brodě, kam také několikrát zavítali představitelé norské ambasády. Například v roce 1998 přijel Noráky na Vysočinu pozdravit plk. Královského norského letectva Sverre Kjerpeseth, vojenský přidělenec Norska v Praze, a tlumočil pozdrav tehdejší velvyslankyně Mette Kongshem. Na poslední setkání přijel do Havlíčkova Brodu v roce 2000 Lasse Seim, velvyslanec Královského norského velvyslanectví v Praze, tehdy se oficiálně Noráci setkali vzhledem ke svému věku naposledy.
Společná setkání, kterých se do roku 1990 účastnilo 120-150 kamarádů, se skládala především ze vzpomínek na kamarády, kteří válku v Norsku nepřežili kvůli nemocem, nebo byli zastřeleni při pokusech o útěk. Vzpomínalo se také na život v severské zemi, kterou mnozí považovali za svou druhou vlast. „Po repatriaci do Československa se postupně začleňovali zpět do společnosti, někteří se vrátili ke svému původnímu řemeslu, někteří šli studovat,“ dodává Ivan Švec, který se o památku Noráků stará dodnes, když už žádný z nich nežije. Vzpomíná na to, jak do Havlíčkova Brodu přijížděli a trávili tu společné chvíle v areálu bývalé zemědělské školy také výlety po okolí, navštívili Lipnici nad Sázavou, Přibyslav či Ledeč nad Sázavou. „Nechyběla ani mše svatá za zemřelé kamarády. Díky páteru Marianu Sokolovi mohl jeden z nich, páter Josef Prášek bohoslužbu sloužit,“ popisuje Ivan Švec, který do pořádání akce zapojil také svou rodinu. Jeho aktivitu několikrát ocenili i zástupci norské ambasády.
Norské království si připomíná 17. května svůj státní svátek, na několik let s ním spojili nedobrovolně svůj osud také mladí Češi a vznikla z toho tradice, která provázela zbytek jejich života.
