Mohl se psát rok 1370, možná 1375. České země prožívaly nebývalý rozkvět za vlády Karla IV. I obyvatelé Německého Brodu se měli dobře. Užívali si totiž zbrusu nové vymoženosti – vodovodu, který nechal ve městě na Sázavě vystavět německý rychtář Michal.
Právě do jeho rodiny se přibližně v tomto období narodil stejnojmenný syn. Michal mladší byl od útlého věku velmi bystrý a učenlivý. Poté, co se mu v jeho rodišti dostalo základního vzdělání, jej proto rodiče poslali na studia na pražskou univerzitu.
V hlavním městě Království českého byl syn německobrodského rychtáře brzy vysvěcen na kněze. Na církevní dráhu se však nevydal a na počátku 15. století zamířil do Polska, kde pomáhal s odvodňováním tamějších zlatých dolů.
Zkušeností nabytých u našich severních sousedů pak měl Michal využít i při stavbě šachet v Jílovém. Tehdy se však poprvé prokázaly jeho charakterové rysy. Kněz a důlní odborník v jedné osobě totiž jen vyinkasoval peníze a zmizel. Až později se ukázalo, že utekl k papežskému dvoru.
Právě tam také záhy zahájil kariéru církevního prokurátora. V roce 1411 tak vypracoval žalobné články proti svému krajanovi mistru Janu Husovi, kterého mimo jiné vinil z toho, že se inspiroval učením britského teologa Johna Wicliffa.
Michal, který právě v tomto období získává přízvisko Causis, tedy Soudný, ve své obžalobě důrazně žádal, aby byl český kazatel zbaven všech církevních funkcí a aby byl prohlášen za kacíře.
O čtyři roky později zašel Michal de Causis ještě dál. Při kostnickém koncilu totiž jako jeden z mála prokurátorů pro Husa požadoval nejpřísnější rozsudek. Někteří historici se dokonce domnívají, že pokud by se Michal Soudný procesu v Kostnici neúčastnil, Hus by sice potrestání neunikl, smrtí by však za své učení zřejmě nezaplatil.
Poprava zavilého kritika odpustků a církevních privilegií však Michalovi nestačila. Naopak. Německobrodský rodák šel ještě dál, sepisoval žaloby proti Husovým přívržencům a v roce 1419 orodoval dokonce za zrušení pražské univerzity.
Tento jeho požadavek ale předáci katolické církve nevyslyšeli. Michalovy aktivity navíc neunikly pozornosti čelných domácích náboženských i politických představitelů. Německobrodský rodák se proto stal v zemi svého původu nenáviděnou a nežádoucí osobou. Do Německého Brodu se tak zřejmě už nikdy až do své smrti nepodíval.
Život Michala de Causise skončil v roce 1432. Ironií osudu je, že právě v té době se konal koncil v Basileji. Tedy koncil, na němž bylo Husovo učení zlegalizováno.
Autor: Jiří Svatoš
