Čtení autor prokládal odpovídáním na dotazy, proto se mimo jiné rozpovídal o prvotním impulsu, jenž ho přivedl ke psaní. Byla jím báseň, kterou si přečetl jako student gymnázia, jež ho inspirovala k vlastní tvorbě. Po prvotních neúspěších začal v osmnácti letech vyhrávat literární soutěže, což později vedlo k vydání jeho první sbírky Násilí bez předsudků, která se dočkala i druhého dotisku.
Ve svých básních se mladý autor nejčastěji zaobírá sentimentálními vzpomínkami na dětství, inspirují ho cesty vlakem, pozorování okolí a v neposlední řadě vlastní zkušenosti z osobního i profesního života. Básník ve své tvorbě zmiňuje i místa, která se v průběhu let stala jeho domovem, proto čtenář může být při četbě přenesen například do našeho hlavního města, do polského Krakowa, nebo do míst autorova dětství, podle jeho slov „na krásnou Vysočinu“, mimo jiné i do Havlíčkova Brodu.
Jeho rodným městem se inspirují tři z jeho básní. Na malým městě, báseň o jeho první lásce, Ta větší kulka, pesimistická báseň o budoucnosti a Nebude to lepší, text věnovaný Janovu sousedovi Martinovi, jenž se v mladém věku rozhodl dobrovolně ukončit svůj život. Tento počin je i zhudebněný skupinou Umakart.
Ačkoliv většina autorových děl má pesimistický podtext, básník v závěru besedy vtipně upozornil na „jeden z jeho tří veselejších počinů“ s názvem Za kopcem je válka. Zmínil i svoji aktivitu v rámci projektu předčítání pro střední školy v Brně a Praze a nakonec poděkoval za četnou účast na dnešním autorském čtení v jeho rodném městě.
