Rodáci vzpomínají na historii Havlíčkova Brodu

Všichni jsme se nahrnuli do úzké chodbičky, kde jsme si zatím mohli prohlížet mapy Havlíčkova Brodu v průběhu let, také fotografie a návrhy jednotlivých staveb. Ke každé z nich patřil ještě medailonek o daném domě s detailním popisem jeho historie. Expozice nabízí zájemcům možnost zhlédnout dosud neznámé a nezveřejněné architektonické plány přestaveb a novostaveb brodských budov od konce 18. století až do první poloviny 20. století.

Na začátku vykládal Aleš Veselý o mapách. Na jedné z nich ukazoval katovnu, což zaujalo hlavně malé návštěvníky. Upoutala mě vize architekta Zákrejse. „Navrhl obchvat pro město a také rozdělení nádraží na osobní a nákladní přepravu. Nádraží pak mělo zůstat pouze pro přepravu zboží a pro cestující měla být vybudována zastávka na náměstí v centru města, aby to měli blíže k obchodům,“ vysvětluje kurátor Veselý. K realizaci Zákrejsových plánů však nedošlo, zůstaly pouze zakreslené na mapě.

Výstava měla systematické členění podle účelu budov, což usnadňovalo orientaci během prohlídky. V prvním patře se nacházely mapy, dále stará radnice a objekt, který měl být původně přestavěn na divadlo. Nakonec se tak ale nestalo. K oběma stavbám se váže zajímavý příběh. „Původní budova radnice byla v roce 1834 zasažena požárem, při němž shořela i věznice, pivovar a dalších jedenáct soukromých domů. Opravy se protáhly až do padesátých let kvůli finančním problémům,“ uvádí Veselý. Na přestavbu Solnice na Smetanově náměstí na divadlo uspořádali ochotníci z Brodu sbírku, přispělo i město. Přestavba divadla by však stála příliš peněz, zhruba dva a půl milionu, které město nemělo, navíc to bylo ještě v období hospodářské krize. A tak Havlíčkův Brod dosud nemá budovu na divadelní představení a společenské akce. 

Vcházím do dalšího patra, kde jsou dva sály. V jednom se nachází veřejné stavby, jako školy, pošty, kostely a nemocnice a ve druhém objekty továren a soukromé obytné domy. Tady mě zaujala zmínka o Baťově budově, na kterou bylo v roce 1930 přiděláno neonové osvětlení, jakožto první ve městě. Prohlídka po zhruba hodině a půl končila v sále soukromých vilek. 

V průběhu celé prohlídky jsem pozorovala návštěvníky, kteří se zájmem sledovali nákresy a staré fotografie. Navzájem si ukazovali, co tam tehdy stálo, co se zbouralo a co na daném místě stojí nyní a rozeznávali fotky s budovami staré přes padesát let a porovnávali, jak moc se změnily. Jeden z dotazů padl například ohledně hodin na kostele. 

Expozice navíc informovala nejen o domech, které v Havlíčkově Brodě stále stojí, ale i o těch, které už byly zbourány, a také o plánech staveb, které nikdy nebyly zrealizovány.

Jednou z návštěvnic výstavy byla i paní, která se do Havlíčkova Brodu přistěhovala v roce 1980. Do galerie ji přivedl zájem poznat, jak to zde dříve vypadalo a znovu vidět objekty, které už byly zbořeny.
Expozice se jí velmi líbila. „Výstava byla skvěle připravená. Myslím, že to musela být neuvěřitelně dlouhá mravenčí práce, všechny dokumenty dohledat, plány najít, napsat všechny texty. Klobouk dolů před panem kurátorem a jeho asistenty,“ pochvaluje organizaci výstavy. „Její propagace je poměrně mohutná, slyšela jsem o ní i na dvojce v rozhlase,“ dodává. 

Box
Výstava Příběhy brodských domů odstartovala 20. července a bude ukončena 11. září Pro veřejnost je otevřena denně od 9 - 12 a 13 - 17 hodin, kromě pondělí. Návštěvníci mají možnost zúčastnit se ještě dvou komentovaných prohlídek v datech 31. 8. v 17 hodin a 10. 9. ve 14 hodin. Poslední prohlídka proběhne v rámci Dnů evropského dědictví, kdy bude vstupné pro návštěvníky zdarma.

Rozhovor

Jak vznikla myšlenka a nápad téhle výstavy?
Začalo to, když jsme připravovali výstavu baroko na Havlíčkobrodsku, která tady byla v roce 2014. Po jejím ukončení jsme přemýšleli o tom, co by obyvatele Brodu zaujalo tak, jako výstava baroka. Navázali jsme na spolupráci s ředitelem okresního archivu, který přišel s tím, že je k dispozici velká kolekce architektonických plánů a není problém takovou výstavu připravit.

Výstavu připravovali celý rok, co všechno bylo potřeba udělat a nachystat?
Nejdřív jsme museli všechno prohledat v archivu, vybrat si budovy a prodebatovat nejvýznamnější, které by určitě měly být součástí výstavy. Dále dohledat plány, pokud existují, projít materiály v archivu a napsat katalogová hesla do katalogu. Teprve potom se dělala výstava, která se připravovala asi měsíc. Největší práce byla na katalogu.

Kdybyste měl vypíchnout dvě, tři nejzajímavější budovy, o kterých se na výstavě píše, které by to byly?
Nová radnice. K ní je velký soubor plánů a i její příběh je zajímavý. Dále Husův sbor, protože součástí výstavy je i jeho model. Myslím si, že zajímavá je i budova spořitelny, jak se stavěla, jak se proti její výstavbě postavil památkový ústav a jak se jim nakonec podařilo zlikvidovat odpor a postavili si tam, co chtěli.

Kolik zájemců zhruba chodí na komentované prohlídky?
Na první bylo asi pětadvacet a teď bylo přes padesát. 

Máte přehled, zda chodí spíše místní?
Je to výstava spíše pro Broďáky, pro brodské patrioty. Když k nim někdo přijede na návštěvu, tak ho sem vezmou. Ale chodí i turisti, protože je turistická sezona. Jenže neznají budovy v Brodě, nepamatují si je.

Zaujal mě příběh o divadle, které se tady nakonec nepostavilo. Myslíte, že obyvatelé postrádají budovu divadla, jezdí za kulturou do většího města v okolí?
Jezdí do Horáckého divadla v Jihlavě. Na Ostrově občas hrají ochotníci, ale jinak přijíždí herci z Prahy, Brna a tak. Je otázka, jestli by se to tady uživilo. Když se ve dvacátých letech rozhodovali, jestli postaví budovu divadla, architekti z Prahy jim radili, aby ji nestavěli jenom jako divadlo, ale jako multifunkční zařízení. V té době začaly frčet biografy, takže zároveň, aby tam bylo kino, divadlo a zároveň společenský sál, kde by město mohlo pořádat plesy, předávání maturitního vysvědčení. Teď to dělají v sále ve staré radnici. Když ji rekonstruovali, neměli reprezentativní místo, kde by tohle mohli uspořádat.

Mohl byste říci něco více k vydané publikaci k výstavě?
Obsahuje úvodní studii, kde je popsaný stavební vývoj města a jsou tam jednotlivá katalogová hesla věnovaná budovám, které jsou tady na výstavě. Dělal to autorský kolektiv, byli jsme na to čtyři. Já jsem byl jako editor a jeden z autorů, který to dával dohromady. Je tam hodně hezkých fotek a barevných plánů.

Nachází se v Brodě budova se zajímavou a záhadnou minulostí?
Je tady kostel Nejsvětější Trojice a vedle něj je kaple, které se říká kaple svatého Grálu. Údajně tam měl být uložený svatý grál. Ještě na radnici je kostra Hnáta.

Můžete těm, kteří o kostře neví, říci něco více?
Ve středověku bojovali německobrodští proti Jihlavanům. Ta rivalita mezi Jihlavou a Havlíčkovým Brodem je tady pořád. Jihlavané se domluvili s hlásným, který se jmenoval Hnát, že jim dá znamení a pustí je dovnitř do Brodu, aby nemuseli přes hradby. V noci tedy zatroubil. Lidé vyběhli ze svých domů a mysleli si, že je to poplach, že hoří. Když přišli na hradby, uviděli tam Hnáta a dole Jihlavské, jak se cpou do města. Hnáta shodili z hradeb a ženské ho utloukly tloukama na prádlo. Potom ho vzaly, hodily ho do kotle, uvařily ho a z jeho kostry obraly maso. Kostru pak postavili nahoru na radnici. Za trest, že chtěl zradit město, musí každou hodinu zvonit na zvonec.

Na co byste ještě nalákal občany města, aby se přišli podívat na výstavu?
Jsou zde architektonické plány, které jsou tady vystavené poprvé, jsou tady mapy, plány od sedmnáctého století až do roku 1945, ve Staré radnici je 3D model Havlíčkova Brodu a vyšla už zmiňovaná krásná publikace (smích).

Text a foto: Karolína Kohlová