„Výstava Vlákna, klubka, tkaniny představuje díla autorů, vycházejících z ateliéru textilní tvorby pražské UMPRUM, experimentujících s novými materiály a způsoby práce s textilem (mj. obrazy vzniklé páráním Anety Dvořákové či betonové objekty se stopami vláken Ondřeje Trnky). Detailní znalost textilu je zásadní pro díla Jaroslavy Frajové, která spojuje tradiční řemeslo s nanotechnologiemi. Ajit Chauhan vytváří svá díla vytrháváním nití z pláten a chybějící vlákno se tak stává jediným námětem jeho abstraktních děl.
Pro některé z vystavujících je textil zásadním materiálem, ale pracují s ním netradičním, netextilním způsobem – jedná se o vyšívané obrazy Daniely Mikuláškové, obrazy z nití Petra Kováře či malby na džínovině Francise de Nim. Skladatelka Lucie Vítková vychází ve své sérii Clothes Book Pieces ze střihů na šaty, které převádí do hudby. Její nová skladba bude mít premiéru v rámci doprovodných programů výstavy,“ přibližuje kurátorka Lenka Dolanová z Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Představí se Karíma Al-Mukhtarová, Alžběta Bačíková & Lucie Rosenfeldová & Martina Smutná, Aneta Dvořáková, František Filipi, Jaroslava Frajová, Ajit Chauhan, Petr Kovář, Daniela Mikulášková, Tatiana Nikulina, Francis de Nim, Blanka Poulová, Hanna Rose Shell, Ondřej Trnka, Lucie Vítková a studenti Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín.
Výstava IGLOO 5: Řeč zvuku Martin Janíček zkoumá řeč jakožto základ hudebního projevu. „Jazykové promluvy se stávají zdrojem rytmicko-melodické hudební struktury. Soubor několika nahrávek se točí okolo dialogu - může jít o dialog s prostředím, s partnerem či vnitřní dialog. Součástí je moment prostupování odlišných zvuků, a tím rozšíření o další rovinu. Ocitáme se v jakési paralelní realitě, umožňující zakoušet mnohovrstevnatost skutečnosti. Řeč se z prostředku porozumění přelévá do proudu zvuků, v němž význam vniká spíše intuitivně a může odkazovat k představě jakési mýtické prapůvodní řeči.
Dílo ovlivnila autorova nedávná cesta do Arménie. Asociace: vinná réva, zarostlé dvory s altány, cesta, silnice, neobydlená krajina, horizonty, kameny, skály, pohoří, pikniková místa, altány, opuštěné benzinky, neutěšené autobusové zastávky, monumentální sochy, ulice, kostel, balkon, recyklace, lidoví prodejci, duduk.
Martin Janíček je zvukový umělec, sochař, hudebník a zvukový designér. Zajímá ho výzkum akustických vlastností různých materiálů a konstruování nových nástrojů. Původně se vyučil slévačství bronzu, poté vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde dále působil jako asistent Miloše Šejna v ateliéru konceptuální tvorby. Spolupracoval se skupinou mamapapa a zúčastnil se řady projektů u nás i v zahraničí. Věnuje se sociálním tématům jako jsou minority, bezdomovectví, nevyužívané prostory a zajímá ho také výzkum jazyků a způsobů komunikace,“ dodává Lenka Dolanová.
Třetí expozice pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE přiblíží tvorbu Kateřiny Adamové, Michaely Maupicové a Dany Sahánkové. „Název výstavy pOSTKONCEpTUÁLNÍ ANTIKONCEpCE odráží pro současnost charakteristickou „hru s diskursem“. Kurátorsko-teoretickou hru tvářící se nezávazně, ale zároveň (už ne tak nevinně) fixující na poli vizuální kultury pravidla a mantinely pojmových konstruktů stejně jako vytvářející architekturu „dějin současného umění“, jejíž „platnost“ je mediálně podpírána a edičně (předčasně) stvrzována. Výstava si zvolila jako analogon k „hernímu principu současného diskursu“ oblast farmakologie, konkrétně té spjaté s oddálením početí. Antikoncepce je na jedné straně prostředek zpříjemňující konzumní způsob života, pohodlí a klid radostného skotačivého bezčasí. Na druhou stranu má své známé stinné stránky. Lingvistické žonglování s pojmy a jejich kontexty patří k dnešku stejně jako nezávazná hra s libidem a eskalace slasti. Výstava tuto „hravost“ nezavrhuje, ale ani ji zcela nesdílí. Nahlíží ji (sebe)ironicky. Jako „fázi vývoje“, v které se samotná „anti-koncepce“ stává nově definovatelnou „kvalitou“ v rámci „post-konceptu“. Ode všeho něco lze najít a pojmenovat v dílech tří autorek, jejichž role v životě je širší a pluralitnější, nežli by se mohlo zkresleným, reduktivním ego-pohledem ambiciózního teoretika zdát,“ uzavírá Petr Vaňous, kurátor Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.
Více informací: www.ogv.cz.
