Roman Málek jezdil na letní tábory jako malý kluk. Jak sám říká, ukázaly mu směr života. Dodnes se věnuje dětem a mládeži a zajímá se o nové trendy ve volnočasových aktivitách. Jako místostarosta Chrudimi nemá příliš volného času, ale když nějaký najde, umí si ho pořádně užít.
Jste pravidelným účastníkem Celostátních i regionálních výměn zkušeností (CVVZ), v čem spatřujete jejich smysl?
Určitě. Na CVVZ jezdím téměř už deset let. V začátcích mi účast na nich přinesla řadu zkušeností a nápadů pro naše sdružení, později jsem už začal předávat zkušenosti dále. A to je na té celé akci krásné – setkávají se mladí nadšenci a také ti, co mají hodně nadšení, ale díky práci či rodině málo času, ale nechtějí si věci nechat pro sebe. Navíc oproti businessu jsou všichni otevřeni – a sdělují si svoje know-how.
Dá se vypozorovat nějaký posun – k lepšímu, k horšímu?
Největší posun je vidět, jak stárneme. Dříve jsem patřil k nejmladším, dneska si připadám nejstarší (úsměv). Podle mě je to pro každého individuální a záleží na pořadatelích, jestli se trefí do zájmů daných účastníků. Obecně si ale myslím, že CVVZ jsou stále stejné, ale mění se skladba přednášek a seminářů podle trendů. A samozřejmě trendy jsou lepší, ale i horší.
Jakých programů se zúčastníte v Třebíči. Zaujala vás nabídka seminářů, workshopů a přednášek?
Nabídka je naprosto fantastická. Pro tuto chvíli jsem si vybral řadu programů: Izraelské a country tance, Žonglování aneb pojďte si trochu zarelaxovat a užít si fajn atmosfér, Taneční hrátky, Horolezecká stěna, REFLEKTOR aneb o reflexích a zpětné vazbě, První pomoc – závažné a méně závažné stavy a poranění, zajímavosti o PP, Jak se píše do novin, Mediální manipulace a konstrukce reality skrze média, Cesta časem. Nicméně se mi líbí ještě další, takže možná ještě budu přebírat.
V Třebíči se RVVZ koná už poněkolikáté. Jezdíte sem pravidelně, nebo jste nějaký ročník vynechal?
Myslím, že jsem pravidelným návštěvníkem. V Třebíči je naprosto skvělá a rodinná atmosféra. Strašně rád vzpomínám, když jsem si v laboratoři hrál s žáky na chemika.
Jste členem nějakého sdružení, které se věnuje dětem?
Ano. V současné době jsem členem Občanského sdružení Altus, které dělá řadu aktivit pro děti. Kromě běžných akcí pořádá například Bambiriádu, kterou jsem do Chrudimi přivedl a pět let stál u jejího kormidla. Dříve jsem byl i v předsednictvu České rady dětí a mládeže.
Jezdíval jste na letní tábory? Co vám daly do života?
Jezdil. V devadesátých letech s vlčaty a skauty. Řekl bych, že to byla doba, která mi ukázala směr života. A vůbec toho nelituji a rád na to vzpomínám.
Volný čas je nazýván fenoménem přelomu století? Umějí lidé podle vás s volným časem zacházet? Co děláte vy, když máte volno?
Podle mě řada lidí neumí svůj volný čas využívat, jiní pro změnu říkají, že ho nemají. Každý je strůjcem svého štěstí, a tak je to i s volným časem.
Když mám volno? To moc často bohužel není, ale když je, tak ho využívám dosyta. Například v loňském roce jsem si našetřil v práci dovolenou, abych se vydal skoro na měsíc do Austrálie na Světové dny mládeže. Ale to je naprostá výjimka. V běžném týdnu, když je chvilka času, navštěvuji rodinu a o víkendech za nějakou kulturou či hudbou. A nebo na RVVZ.
Máte zkušenosti s prací pro mládež? Co je nejdůležitější v komunikaci s dětmi a mladými?
Mám. Začínal jsem u skautů jako rádce, takže jsem každý týden vedl děti. Později jsem pracoval s neorganizovanou mládeží a byl koordinátorem dobrovolnického programu Make a Connection – Připoj se. Podle mě je nejdůležitější v komunikaci si vybudovat důvěru.
Autor: Eva Fruhwirtová
