Tedy tam, kde je na zadumanou vysočinskou zimu nejlepší pohled. Nevím přesně, kde byl obraz malován, předpokládám, že to bylo v okolí Fryšavy, kde nalezneme na domě vyzdobeném sgrafity Karla Němce i Jíchovu pamětní desku. Vloni 22. listopadu uplynulo už 140 let od malířova narození v Bystřici nad Pernštejnem.
Po měšťanské škole v
Novém Městě na Moravě absolvoval v roce 1894 Učitelský ústav v Brně. Působil pak mimo jiné na školách v Jaroměřicích, Jemnici a Strážnici.
V
Jaroměřicích se v letech 1901-1902 stal kolegou a přítelem básníka Otokara Březiny, kterého uvítal v roce 1903 i na
Fryšavě.
Sem se Jícha přestěhoval na penzi v roce 1929. Okolní kraj miloval, což dokazují i jeho obrazy – Sklené, Vlachovice, Blatiny, Roženecké Paseky. Mimo malování miloval Jícha hudbu, snad pod vlivem Leoše Janáčka, svého brněnského učitele, hrál na housle a na klavír.
Jícha byl považován za jednoho z nejlepších moravských akvarelistů. Vystavoval v řadě měst, mimo jiné v roce 1902 i v Jemnici a v Moravských Budějovicích. V roce 1910 zaujal expozicí osmdesáti akvarelů v Topičově salonu v Praze.
Tři roky po Jíchově odchodu na věčnost
30. června 1950, pochován je na hřbitově ve Fryšavě, se narodil v Náchodě jeho vnuk Milan Jícha. Ten po vzoru dědečka získal výtvarné vzdělání a uplatnil se coby restaurátor. Stejně jako jeho předek se v malbě věnuje krajině, i když postupně přešel od realismu k abstrakci.
Autor: Pavel Kryštof Novák
Fotogalerie
Komentáře
Sdílet článek
