Po krátkém proslovu samotného autora výstavy následovalo úvodní slovo spisovatelky, básnířky a překladatelky, zakladatelky a umělecké vedoucí Divadla hudby a poezie Agadir Mileny Fucimanové. Protože ta se ale nemohla z pracovních důvodů vernisáže osobně zúčastnit, návštěvníkům je přečetla referentka Městského kulturního střediska Michaela Míčová. Své kritické pojednání o autorovi, jeho tvorbě a o výstavě nazvala příhodně Před obrazy Jiřího Havlína.
„Před námi je otevřený pohled do krajiny, která není smyšlená, která existuje, žije svým životem, je naprosto pravdivá, a přece není bez tajemství. To tajemství objeví každý sám pro sebe.“
Po úvodních oficialitách následovala vlastní prohlídka výstavy, možnost konzultace s panem Havlínem a nechybělo ani chutné občerstvení s přípitkem, připravené pracovnicemi MKS. Kulturní zpestření čtvrtečního odpoledne zajistili žáci hudební školy Vladislava Jedličky.
Malířské počátky a cítění výtvarníka ovlivnily především krajinné prvky Mikoláše Alše a výtvarná díla akademického malíře, kopřivnického rodáka Josefa Treuchela. Na začátku své výtvarné kariéry působil Havlín jako výtvarný pedagog, od roku 1975 začal vystavovat společně se skupinou výtvarníků - pedagogů UJEP (dnešní Masarykova univerzita). V současné době vystavuje pravidelně s brněnským Uměleckým sdružením Parnas, samostatné výstavy zrealizoval v roce 2014 v Rakousku, v roce 2015 v Rakousku a Brně, v roce 2016 v Hrotovicích a v Domě umění ve Znojmě a v letošním roce v K-galerii v Kopřivnici na severní Moravě.
Malíř Jiří A. Havlín je sice rodákem z jihomoravského městečka Hrušovany nad Jevišovkou, malířským duchem a částí srdíčka má ale podstatně blíže ke krajině v okolí Jaroměřic nad Rokytnou. Nejenom proto, že zde žili jeho rodiče (tatínek pocházel z Příštpa, maminka z Ohrazenice, oba zde navštěvovali místní školu), ale také proto, že tato krajina je pro malíře malebnější a po stránce krajinné i architektonické lépe ztvárnitelná. Není tolik zasažená moderním způsobem života jako jeho rodná „akátová“ krajina kolem Hrušovan. (Na výstavě obraz Cukrovar v Hrušovanech.)
Krajiny výtvarníka Jiřího A. Havlína jsou reálné jak v čase, tak v prostoru. Jeho oblíbenými místy a náměty jsou města Znojmo a Jaroměřice nad Rokytnou, dále Mikulovsko a Pálava (Náměstí v Mikulově, Zámek v Mikulově, Vinohrady, Pálava – Sirotčí hrádek, Radkovský mlýn, Loďky u mostů, Krajina a topoly, Vinné sklípky, Červený most, Mraky nad krajinou, Skála u lesní cesty…) a třetím je Dolní Rakousko s městečkem Laa an der Thaya, kde výtvarníka okouzluje zvláště citlivě obhospodařovaná krajina hýřící barevnou rozmanitostí, vesnice a města, jejichž vzhled svědčí o úctě k tradici a historii a také jejich obyvatelé, jejich klidné a přátelské vystupování a jejich tradiční slavnosti (Laa Mühlbach v zimě, Kaplička v Laa, Ulička v Mistelbachu, Chrám sv. Víta v Laa, Předvánoční náměstí v Laa, Nádvoří hradu v Laa…)
Kromě jižní Moravy má výtvarník podle vlastních slov ještě druhý domov, kterým jsou Beskydy, kde žil a tvořil od svých patnácti až do třiceti let. Zde začal malovat krajinu a zde získával první výtvarné zkušenosti. Tady vznikl například obraz Cestou na Lysou horu, který je součástí výstavy.
Po stránce lineární a tvarové vycházejí Havlínovy obrazy ze skutečnosti a tu většinou opravdu respektují. Tematicky si volí malíř ale raději krajinu než architektonickou zástavu. Při ztvárňování krajiny se cítí svobodnější, může uplatnit v jisté míře svoji vlastní fantazii a sklon k barevnosti (na výstavě patří k takovýmto obrazům například Radkovský mlýn, kde se autor pohybuje na hranicích fauvismu), zatímco při zachycování objektů musí dodržovat jisté zákonitosti a pravidla architektury.
U obrazů Jiřího A. Havlína převažuje technika malby olejovými barvami, pro kterou volí nejčastěji jako podklad plátno. Na výstavě jsou ke zhlédnutí pouze tři malby, které nejsou olejem na plátně, jednou je olej na kartonu a dále dva jsou oleje na lepence.
Obrazy upoutají návštěvníky na první pohled především svojí výraznou teplou barevností, ta navozuje na pozitivní vnímání krajiny, k níž má autor hluboký citový vztah. Většina maleb je vytvořena nánosem hustých barev, někdy až pastózních, v nichž převládají odstíny červené a žluté. Mezi celou tvorbou pana Havlína najdeme ovšem i malby, u nichž nás překvapí zásadně odlišná barevnost s převládajícími odstíny studených barev, například modré a zelené nebo fialové. Výrazná barevnost svědčí o tom, že autorovi nejsou cizí výtvarné směry, které jsou charakteristické výraznou barevností. Patří k nim zejména expresionismus, fauvismus a částečně i impresionismus. Ale ani jeden z nich není u Jiřího A. Havlína dominantní.
„Jiří Havlín skládá poctu zemi, stromům, vodě, skálám u cesty. Prostě z jedné reality vytváří novou, lidsky utvářenou, která se od té původní liší především tím, že navždy zachytí plynoucí okamžik. Ale ono zadržení dechu má v sobě velké napětí, protože malíř zachytil vznešenost, která není pyšná, ale noblesní.“ (Milena Fucimanová)
Krása města Jaroměřice nad Rokytnou a jeho okolí, zákoutí řeky Rokytné a louky a lesy, jimiž protéká, lákalo Jiřího A. Havlína jako výtvarníka už delší dobu. Původním autorovým záměrem bylo uskutečnit výstavu, která by byla shrnujícím průřezem jeho tvorby posledních pěti let. Bohužel, řadu připravovaných námětů nemohl výtvarník kvůli nemoci zrealizovat, takže teď čeká malíře spousta práce a my se tak můžeme těšit na další výtvarníkovu výstavu.
Místním lidem vzkazuje Jiří A. Havlín, aby byli rádi, že žijí právě v tomto městě nebo v jeho okolí. Sám přiznává, jak ho velmi mrzí, že jeho rodina v tomto kraji nezůstala.
