Výstava Josef Hoffmann – Otto Wagner. O užitku a působení architektury v Muzeu Josefa Hoffmanna v Brtnici, které je společným pracovištěm Moravské Galerie v Brně a MAK Vídeň, je věnována vztahu Josefa Hoffmanna (1870–1956) a jeho učitele Otto Wagnera (1841–1918). Koná se při příležitosti stého výročí úmrtí Otto Wagnera, které si připomeneme v roce 2018. Studium u Otto Wagnera na Specialschule für Architektur při Vídeňské Akademii výtvarných umění, společná práce ve Wagnerově ateliéru a ve sdružení Secession, stejně jako Wagnerova podpora při jmenování Hoffmanna profesorem na c. k. Škole uměleckých řemesel – to vše bylo pro kariéru Josefa Hoffmanna určující. Propojení tvůrčích přístupů obou architektů na základě jejich úzké spolupráce je na výstavě představeno prostřednictvím zhruba padesáti návrhů, kreseb a fotografií.
Formující vliv jeho učitele nalézáme už v rané tvorbě Josefa Hoffmanna. Jeho diplomová práce z architektury Forum Orbis, Insula Pacis (1895, publikováno v Aus der Wagnerschule, 1896) byla ještě zcela pod vlivem Wagnerova pozdního historismu. Josef Hoffmann uvádí ve své Autobiografii (1948): „Obdivovali jsme Wagnerovy obytné budovy v palácovém stylu; považovali jsme je za vzor nejen kvůli architektonickému řešení a solidní konstrukci, ale překvapovaly nás i volným užíváním starých forem a svojí kvalitou a jedinečností ihned vyvolávaly pozornost ve srovnání s tehdejší konvenční výstavbou.“
K první cézuře v Hoffmannově genezi coby architekta došlo při jeho cestě do Itálie, financované Římskou cenou akademie, kde se seznamoval s tamější klasickou a lidovou architekturou. Jeho italské skici z té doby dokládají jeho zájem o anonymní architekturu, která „[...] může tolik napovědět při naší snaze vycházet vstříc účelu a materiálu,“ píše Hoffmann ve své Autobiografii.
Architektonické návrhy stavby městské železnice, které vznikly v době Hoffmannova angažmá v ateliéru Otto Wagnera, se jako první odchylují od novobarokních architektonických forem a směřují ke zjednodušení v duchu utilitární architektury a minimalistického stylu. V roce 1897 se oba architekti stali zakládajícími členy vídeňského sdružení Secession. Wagnerova designérská práce v oblasti uměleckořemeslných výrobků a jeho postoj k univerzální architektuře jsou považovány za významnou inspiraci pro Hoffmannovo prosazování myšlenky tzv. gesamtkustwerku, jež mu přinesla všeobecné uznání.
Josef Hoffmann popsal Wagnerovo konstruktivní a efektivní využívání forem ve své přednášce publikované v roce 1909. O architektonické práci svého učitele zde napsal: „Namísto stylu, který sám o sobě nedokáže učinit stavbu rozpoznatelnou, nastupuje charakter.“ Za poslední poctu jeho učiteli, který zemřel v roce 1918, lze považovat soubor návrhů Josefa Hoffmanna na pomník Otto Wagnera ve Vídni, vytvořený před vídeňským kongresem sdružení Werkbund v roce 1930. Pomník byl vztyčen u hradní brány v roce 1930, během druhé světové války však byl zbourán. Od roku 1959 stojí v blízkosti Akademie výtvarných umění.
VýstavaJosef Hoffmann – Otto Wagner. O užitku a působení architektury konfrontuje tvorbu dvou kolegů – architektů Josefa Hoffmanna a Otto Wagnera, jejichž prvotní vztah student – učitel se postupně rozvinul ve spolupráci, která měla na styl a následnou profesní dráhu Josefa Hoffmanna rozhodující vliv.
Exponáty výstavy Josef Hoffmann – Otto Wagner. O užitku a působení architektury se prostorově i tematicky prolínají se stálou expozicí Josef Hoffmann: Inspirace, představující Hoffmannovy umělecké inspirace v jeho rodišti v Brtnici již od roku 2009.
Muzeum Josefa Hoffmanna, Brtnice
Josef Hoffmann navrhl úpravy barokního domu v Brtnici, kde strávil dětství, podle principů Wiener Werkstätte v roce 1907. MAK se v Brtnici představil již v roce 1992 výstavou Barokní Hoffmann. Od roku 2006 je dům ve společné správě muzea MAK a Moravské galerie v Brně jako Muzeum Josefa Hoffmanna. V rámci této spolupráce se každoročně uskutečňuje jedna výstava.
Výstava se koná díky finanční podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze státního rozpočtu České republiky.
