Vzpomínka na akademickou malířku Vendu Truhlářovou

---

---

Malování, to byla její životní potřeba. Bylo to pro ni velké štěstí - a pro nás také.
Ještě v září - ve svých 91 letech - se zabývala Venda Truhlářová svým oblíbeným tématem - malbou havlíčkobrodského kostelíku sv. Vojtěcha. I v následujících dnech, kdy už byla upoutána na lůžko, si vždy našla chvíli aspoň na kresbu.
Obrazy Vendy Truhlářové mají zvláštní schopnost navazovat tichý, neslyšný dialog s divákem. V barevných plochách její malby je zpravidla vždy jeden prvek, který opticky vystupuje do popředí a důvěrně promlouvá ke všem, kdo obraz vnímají. Je to většinou nenápadná, ale povznášející vlasová kresba - mnohdy přímo vyrytá do hutného nánosu barvy. Ať už je to letící pták, kvítek na keři, hvězda na nebi, koňská hříva či třpyt sněhu, divák vždy nabývá dojmu, že tyto nepatrné detaily mu jdou vstříc. Toto malé kouzlo dokázala umělkyně zakomponovat i do svých kreseb a grafik - ať už v podobě naléhavých detailů na upracovaných rukou černomořských rybářů či na kouzelných záblescích mandlových očí portrétovaných jižanských dívek a dětí. To je právě to umělecké zachycení pomíjivých okamžiků, které sice odnesl čas, ale nám zůstaly vypodobené v obrazech Vendy Truhlářové. Ať už se nám vybaví její obrazy s výmluvnými názvy, jako je např. Ticho podzimního lesa, Kvetoucí šípek, Potopené koráby, Měsíční sonáta, Okrouhlická zahrada, Zasněná Vysočina, Bretaňský kostelík - nebo dokonce její dílo stěžejní: Balada o Mont Saint Michel, dílo, které zdobí Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, vždy je to naléhavá výpověď o lidském citu.

Díla akademické malířky Vendy Truhlářové byla prezentována na mnoha výstavách u nás, v Bulharsku, v Belgii a v Německu. Její obrazy zdobí četné galerie a soukromé sbírky u nás i v cizině. Až do dalekého Japonska a do USA si našly svou cestu.
Akademická malířka Venda Truhlářová už dlouhá desetiletí pobývala trvale v Havlíčkově Brodě. Zatímco v raném období se zaměřovala umělkyně většinou na náměty figurální a portrétní, její pozdní tvorba se ubírala cestou krajinomalby. A byla to Vysočina, která jí učarovala, byl to kraj v okolí Okrouhlice, kde měla své dávné příbuzné z rodu Kaizlů - z rodu, z něhož pocházel po své matce i Jan Zrzavý. Tento kraj důvěrně znala a svými obrazy mu doslova složila poctu.
Na vernisážích Vendy Truhlářové bývalo vždy plno. Její krajinomalby posledních let jí vysloužily oprávněné přízvisko „malířka Vysočiny“. V živé paměti všech jejích příznivců zůstává výstava uspořádaná havlíčkobrodskou galerií výtvarného umění k malířčiným devadesátinám. Byla to výstava jejích starších prací inspirovaných zajímavými náměty z Bulharska, Rumunska, Francie. Itálie i Řecka. Všichni přítomní byli tehdy doslova fascinováni dvojicemi konfrontačních obrazů, kdy malířka svůj starý obraz malovaný před více než 50 lety doplnila zcela novou prací, vyjadřující její současné vzpomínky na tehdejší zobrazovanou skutečnost. Byly to vzácné okamžiky, kdy návštěvníci vernisáže měli možnost vnímat dva úhly pohledu, dvojí uchopení malířského námětu. Všichni jsme si uvědomovali, že Venda Truhlářová vydává ve svém pokročilém věku obdivuhodné svědectví o svém permanentním uměleckém vývoji a zrání, o své neutuchající tvůrčí invenci.
Obrazy Vendy Truhlářové mají množství svých obdivovatelů i sběratelů. Měla jsem možnost vnímat reakce návštěvníků vernisáží. Dolehly ke mně spontánní divácké úsudky. A zcela nedávno se ke mně dokonce dostaly verše, které byly inspirovány právě obrazy této malířky.

Jen snění, vlání koňských hřív,
pak červánky zas v závějích.
Duch do vzpomínek upadá
v těch tichých, tajných zahradách.
Tmou modrou náhle tóny znějí
– o citu pějí, o naději...

I tento krátký úryvek stačí, aby ilustroval důvěrné ovzduší, které obrazy Vendy Truhlářové kolem sebe šíří a mají tu moc, že inspirují i dále.
Celoživotní tvorba akademické malířky Vendy Truhlářové je završena. Společnost Jana Zrzavého, jejíž čestnou a velmi platnou členkou malířka byla, ztrácí v této umělkyni pozoruhodnou osobnost. Jak kouzelné byly chvíle, kdy nám vyprávěla o svých rodových kořenech a o styčných bodech mezi rodem Kaizlů a rodem Zrzavých. S úctou budeme vzpomínat. Obrazy Vendy Truhlářové však žijí dál. Právě v tom spočívá ona tajemnost umění, kterou tak mistrně vyjádřil slovy Otokar Březina: „Každé umělecké dílo hodné toho jména sní o nesmrtelnosti. Neboť v zemi, odkud přišlo, se neumírá...“

Úvodní foto: akademická malířka Venda Truhlářová (22. 5. 1924 - 27. 1. 2016)

Autor: Jitka Měřinská

Fotogalerie

---

Komentáře