Lékař Jan Hnízdil Centra komplexní péče na chatu webu ČT sport uvedl, že vrcholový sport bez dopingu dělat nejde. S ohledem na to, za jakých okolností jste zpětně získal bronzovou medaili v Pekingu, mu dáváte za pravdu?
Z vlastní zkušenosti vím, že se to bez dopingu dělat dá. To, že se k tomu někteří uchýlí, ať už ve snaze vyrovnat se těm lepším, a nebo se snaží překonávat nějaké světové rekordy, je už každého věc. A především věc jejich svědomí. Jak se k otázce dopingu sportovec postaví a jak následně naloží se svým zdravím, je na něm. Zároveň do toho vstupují i antidopingoví komisaři, což je za mě naprosto v pořádku. Doping rozhodně neschvaluju.
Dá se řeckořímským zápasem vydělat a stvořit legendu jakou je Jaromír Jágr v hokeji?
V malých sportech, jakým je i řeckořímský zápas, žádný Jágr nevyroste. Nikdo se Jágrem nestane, protože tyto sporty jsou upozaděné, výdělek z nich nikdy nebude jako v hokeji nebo fotbale. A nikdy nebudou příliš vidět. Jsou natolik stranou dění, že to bohužel nejde. Ano, pokud člověk vyhraje olympiádu, můžou se tím peníze vydělat. Ale musíte vyhrát.
Je nějaká šance, aby o řeckořímský zápas byl větší zájem, než je teď?
Určitá šance byla v Pekingu, kdybych přivezl bronz. To sebou vždycky přináší zvýšení zájem o ten konkrétní sport. Bohužel medaile přišla až po devíti letech a já bych to přirovnal k práci v kovárně. Železo se musí kout, dokud je žhavé a v současnosti se z toho nedá vytřískat vůbec nic.
Je známo, že svazy především malých sportů v České republice nemají k dispozici moc peněz. Platil jste si výjezdy na mistrovství světa sám?
V případě, že máte výsledky a úspěchy už byly výjezdy placené plně, pokud tomu však jejich výkonnost neodpovídala, tak tam byla 50% někdy i 75% spoluúčast. To je běžná praxe.
Má v současné době řeckořímský zápas někoho, jako je Lukáš Krpálek v judo?
Je tady určitá naděje v podobě Artura Omarova (původem chomutovský zápasník - pozn. red.) případně Petra Nováka (původem chrastavský zápasník – pozn. red.), ale oběma chybí ještě hodně velký kus cesty, aby se do pozice, v jaké je Lukáš Krpálek, dostali.
Zápas má dvě disciplíny – řeckořímský zápas a volný styl. Zkoušel jste obě varianty?
Když jsem byl v žákovské kategorii, zápasil jsem na mistrovství České republiky v obou stylech. Dokonce i v seniorské kategorii mám titul mistra České republiky, ale nikdy mě tento styl neoslovil natolik, abych se mu věnoval.
Z jakého důvodu pro vás není volný styl atraktivní?
Je to dané i tím, že v Havlíčkově Brodě je pouze řeckořímský zápas a já jsem na něm vyrostl. Volný styl je navíc trochu specifický a nedá se moc kombinovat. Samozřejmě se našli i tací, kteří se o zvládnutí obou stylů víceméně úspěšně či neúspěšně pokoušeli, ale specialista je vždycky specialista.
Je ve volném stylu větší konkurence?
V Čechách určitě ne.
Naučil vás řeckořímský zápas sebekontrole?
Myslím si, že asi ano, ale sebekontrola záleží na míře zatížení. Do určité doby se člověk kontroluje a pak to samozřejmě občas bouchne. (směje se)
Co jste si odnášel z prohraných zápasů?
Snažil jsem se z toho poučit a při příštím utkání ty chyby nezopakovat. (usmívá se)
V rámci přípravy jste musel také běhat, běháte rád?
Nesnáším a nesnášel jsem běhání. (směje se) Teď už neběhám vůbec a se svými 110 kily už to není ani příliš rozumné. Na ten pohybový aparát je to obrovská zátěž. Celkově sportuju úplně minimálně. Bohužel. V době, kdy jsem trénoval, jsem se ještě občas hýbal. Po skončení trenérské kariéry to skočilo ještě o stupínek níž. Nezanevřel jsem na sport, chci se k tomu vrátit, ale starostí je teď tolik, že prostě není čas.
Trénoval jste dospělé nebo děti?
Trénoval jsem dospěláky. Začal jsem na pozici státního trenéra reprezentace u seniorů od dvaceti do třiceti let. Tam už je trénování vedené jiným stylem než u dětí. Děti se musí namotivovat, aby ten sport chtěly dělat. Dospělí zápasníci by už měli vědět, proč ten sport dělají. Neříkám, že je tedy trénování dospělých jednodušší, ale jiné určitě ano.
Máte svojí benzínovou pumpu, máme šanci vás tady potkat a koupit si od vás kávu?
My máme benzínku jako rodinný podnik, takže se tady střídáme. Pokud nemám jinou práci nebo jiné povinnosti mimo Havlíčkův Brod, jsem tu prakticky pořád. A šance, že mě tu potkáte a koupíte si ode mě kávu, je hodně velká. (usmívá se)
Přijedete ukázat medaili i do Prahy?
Abych si udělal cestu vyloženě jen kvůli medaili do Prahy, to bohužel neplánuju. Nemám ani kdy, benzínka a další aktivity mi seberou veškerý volný čas.
Kristína Rýcová
